„Zbavuje úmyslně lidi síly i odvahy,“ předčítá soudce obvinění. Žena jménem Geske ho sjíždí pohrdlivým pohledem. Vyzývavé oblečení jen všechny utvrdí v tom, co se špitá. Tahle žena má do počestnosti daleko.

Živí se jako prostitutka. A co hůř, prý je i čarodějnicí. Její čarodějnický proces bude ve Švédsku vůbec prvním, o kterém se obsáhle zmiňují kroniky. Říkají jí Horegeske, což se dá přeložit jako „Rozhoďnožka Geske“. Narodí se v Dánsku, ale za obživou putuje do Švédska. Kdyby jen věděla, že ji tu obviní z čarodějnictví! Před soudem stane v září 1597 bok po boku jisté Brity Åkesdotterové, vdovy po Hansovi Profossovi. Verdikt má být vynesen ve městě, které platí za Mekku obchodníků s železem, Stockholmu. „Viděla jsem ji čarovat! K zaklínání používá podivná mazání a kohoutí pařát,“ vypovídají před soudem sousedky. S pomocí pařátu prý Geske seslala nemoc na jednoho muže, zřejmě jejího stálého zákazníka.

K obvinění se přidávají další ženy, pravděpodobně manželky těch, kteří patřili k její stálé klientele: „Skrze kouzla je vydírala! Dávali jí pak kvůli očarování peníze i zlaté prstýnky!“ Stránky ve spisu hříšnice přibývají.

Nechybí v nich ani spolčování s ďáblem a účast na sletech čarodějnic. „Lháři,“ odplivne si Geske. Soud je jí pro smích. Koutky úst jí ale strnou, když před porotu předstoupí Karin – žena, která se svým magickým nadáním netají.

Ba naopak. Dokáže prý skvěle rozpoznat „kolegyně“ čarodějnice a soud jejího talentu s radostí využívá. „Ano, viděla jsem je tam obě, Britu i tuhle,“ ukáže na Geske. „Často obě přilétaly na sabat v Blåkulle,“ ujistí soud.

A kde je Blåkulla? Tohle místo se nepokoušejte najít na mapě. Jde o mytickou louku, na kterou se dá dostat jen na koštěti. Tady ďábel pořádá své rejdy. „…a Brita měla nedávno styk i se samým ďáblem,“ upřesňuje Karin. Soud donutí obě obviněné, aby se svlékly. „Vidíte, tohle je znamení ďábla!“ ukazuje soudce na jejich mateřská znaménka. „I já jsem se s ďáblem milovala, stejně jako spousta dalších žen ve městě,“ ujišťuje soudce Karin.

Místností projede vlna pohoršení.

„Nesmí se nám to vymknout z rukou,“ radí se dlouho soud. Pokud s ďáblem skutečně smilnilo tolik žen, mohlo by dojít i k masovému procesu. A to nikdo nechce – vždyť mezi obžalovanými může být třeba i manželka soudce!

Navíc, čarodějnické procesy jsou teprve v plenkách a nikdo si neví rady, jaký trest je nejvhodnější. „Žena jménem Geske se tímto odsuzuje ke 20 ranám,“ zazní konečně verdikt. Poté může Geske jít. Čarodějnický proces je u konce.