„Zbavuje úmyslně lidi síly i odvahy,“ předčítá soudce obvinění. Žena jménem Geske ho sjíždí pohrdlivým pohledem. Vyzývavé oblečení jen všechny utvrdí v tom, co se špitá. Tahle žena má do počestnosti daleko.
Živí se jako prostitutka. A co hůř, prý je i čarodějnicí. Její čarodějnický proces bude ve Švédsku vůbec prvním, o kterém se obsáhle zmiňují kroniky. Říkají jí Horegeske, což se dá přeložit jako „Rozhoďnožka Geske“.
Narodí se v Dánsku, ale za obživou putuje do Švédska. Kdyby jen věděla, že ji tu obviní z čarodějnictví! Před soudem stane v září 1597 bok po boku jisté Brity Åkesdotterové, vdovy po Hansovi Profossovi.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Verdikt má být vynesen ve městě, které platí za Mekku obchodníků s železem, Stockholmu. „Viděla jsem ji čarovat! K zaklínání používá podivná mazání a kohoutí pařát,“ vypovídají před soudem sousedky.
S pomocí pařátu prý Geske seslala nemoc na jednoho muže, zřejmě jejího stálého zákazníka.
![Čarodějnické procesy se nevyhnou ani severským zemím. Tenhle bude mít naštěstí ještě poměrně šťastný konec...](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/1-Stockholm-768x258.jpg)
K obvinění se přidávají další ženy, pravděpodobně manželky těch, kteří patřili k její stálé klientele: „Skrze kouzla je vydírala! Dávali jí pak kvůli očarování peníze i zlaté prstýnky!“ Stránky ve spisu hříšnice přibývají.
Nechybí v nich ani spolčování s ďáblem a účast na sletech čarodějnic. „Lháři,“ odplivne si Geske. Soud je jí pro smích. Koutky úst jí ale strnou, když před porotu předstoupí Karin – žena, která se svým magickým nadáním netají. Ba naopak.
Dokáže prý skvěle rozpoznat „kolegyně“ čarodějnice a soud jejího talentu s radostí využívá. „Ano, viděla jsem je tam obě, Britu i tuhle,“ ukáže na Geske. „Často obě přilétaly na sabat v Blåkulle,“ ujistí soud.
![Geske má do počestné ženy daleko... (ilustrační obraz Aksela Waldemara Johannessena)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/645px-Johannessen_-_Der_Morgen_danach_-_1916-768x714.jpg)
A kde je Blåkulla? Tohle místo se nepokoušejte najít na mapě. Jde o mytickou louku, na kterou se dá dostat jen na koštěti. Tady ďábel pořádá své rejdy. „…a Brita měla nedávno styk i se samým ďáblem,“ upřesňuje Karin. Soud donutí obě obviněné, aby se svlékly.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
„Vidíte, tohle je znamení ďábla!“ ukazuje soudce na jejich mateřská znaménka. „I já jsem se s ďáblem milovala, stejně jako spousta dalších žen ve městě,“ ujišťuje soudce Karin. Místností projede vlna pohoršení.
![Mytické místo, kde se prý slétají čarodějnice. Zde má Blåkulla podobu ostrova.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/300px-Olaus_Magnus_-_On_the_Island_of_Öland_in_Götaland_it’s_Beauty_and_its_Fertility-768x353.jpg)
„Nesmí se nám to vymknout z rukou,“ radí se dlouho soud. Pokud s ďáblem skutečně smilnilo tolik žen, mohlo by dojít i k masovému procesu. A to nikdo nechce – vždyť mezi obžalovanými může být třeba i manželka soudce!
Navíc, čarodějnické procesy jsou teprve v plenkách a nikdo si neví rady, jaký trest je nejvhodnější. „Žena jménem Geske se tímto odsuzuje ke 20 ranám,“ zazní konečně verdikt. Poté může Geske jít. Čarodějnický proces je u konce.