Říká se jí vesmírná archeologie. Ovšem nemáme teď na mysli archeologický průzkum cizích planet, ale naší matičky Země. Z velké výšky se totiž dají pořídit zajímavé satelitní snímky, které pomohou odhalit zbytky památek dávných civilizací.

Pochopitelně je vesmírná archeologie poměrně mladým oborem. Jedním z prvních vědců, kteří na tuto metodu vsadili, je archeoložka Sarah Parcaková, která o svém bádání zpracovala knihu nazvanou Archeologie z vesmíru.

V roce 2011 s touto metodou výzkumu odhalila 17 pyramid v Egyptě. Od té doby je vesmírná archeologie stále populárnější. Výhodou je podle ní skutečnost, že se dá provést velké množství snímků během krátkého časového úseku a ty pak analyzovat.

Svět se tak nedozví jenom o jednom výzkumu za sezonu, ale mnohem více, Satelitní snímky pořizované z výšky několika set kilometrů odhalí klidně i základy budov, které už nestojí. Pomohou k tomu například změny vegetace.

Používají se světla různých vlnových délek. Archeologové dostanou jasné vodítko, kde kopat.

Výzkum od počítače

Které objevy pomocí vesmírné archeologie se řadí k jedněm z prvních? Norský archeolog Jørgen Christian Meyer zkoumal v letech 2008–2012 snímky okolí syrské Palmyry. Chtěl zjistit, jak je možné, že město v poušti bývalo zelenou oázou.

Objevil více než 20 zemědělských vesnic a stopy po síti vodních nádrží. Zkázu města přinesli Arabové roku 634. Italští odborníci našli v roce 2010 pomocí satelitu obrazce v okolí jezera Titicaca (leží na hranici Peru a Bolívie). Pocházejí z přelomu letopočtu.

Jde o pozůstatky starověkého zemědělství i obrázky hadů, ptáků či jiných zvířat. Podle vědců jsou podobné obrazcům z peruánské Nazcy a pocházejí ze stejného období.

O tom, že se dá archeologický výzkum dělat rovnou od počítače, se v roce 2011 přesvědčil David Kennedy z univerzity v australském Perthu.

S použitím Google Earth prohledával lávová pole u města Džidda v Saúdské Arábii a objevil kruhové hroby staré asi 9000 let.

Angažují se i Češi

I čeští archeologové využívají ke své práci satelity.

Díky nim například objevil v roce 2013 vědecký tým v čele s Karlem Nováčkem, archeologem ze Západočeské univerzity v Plzni, v arbílské provincii iráckého Kurdistánu pozůstatky města, které existovalo v období 3.–12. století.

I tam, kde už mnohokrát pátrali archeologové, se stále může najít leccos zajímavého. Starověké město Petra v Jordánsku vědci prozkoumali křížem krážem, a přesto jim unikly základy monumentální stavby, jejíž stáří se odhaduje na více než 2000 let.

Skrývaly se totiž pod mohutnou vrstvou písku, a proto je odhalily teprve v první polovině roku 2016 satelitní snímky. Ukázaly, že se zde nacházela obdélníková stavba, pyšnící se rozměry 56 x 49 metrů.

Když archeologové odhrabali nánosy písku, ukázala se pod nimi dokonce ještě původní dlažba a také pozůstatky sloupořadí.

„Této monumentální plošině se v současné Petře ani jejím okolí nic nepodobá,“ komentuje význam stavby americký archeolog Christopher Tuttle.