Bitva u Ushantu, ostrově na jihozápadě Lamanšského průlivu mezi britským a francouzským námořnictvem, dopadne v roce 1778 nerozhodně. Francouzi ale mají pocit, že získají-li větší sílu, triumf bude na dosah ruky – konečně si nenáviděnou Británii podmaní. Proto 12. dubna 1779 podepisují tajnou dohodu se Španělskem.

„Připojíme se ke smlouvě, pokud Francie pomůže Španělsku získat Gibraltar,“ podmiňují Španělé svůj podpis. Španělská Armada s francouzskou flotilou pak naplánují útok na Anglii. 3. června 1779 odplouvá francouzské loďstvo z Brestu. O třináct dní později vyhlašuje Španělsko válku Velké Británii. K francouzským lodím se má u La Coruňi přidat španělská flotila a společně vyrazí vstříc britským ostrovům. Třiceti francouzským lodím velí admirál Louis Guillouet d’Orvilliers (1710–1792).

Příliš dlouhé čekání

Jenže když dorazí k přístavu, nikde není ani noha. „Vály nepříznivé větry,“ omlouvají Španělé svoji nepřítomnost. Francouzské čekání na posily se protahuje na několik týdnů.  36 lodí Armady konečně dorazí 22. července 1779.  Jenže Francouzi už toho mají plné zuby. „Další nemocní,“ otráveně zjišťuje Orvilliers stav svých posádek. Kromě kurdějí námořníci bojují i s epidemií tyfu a neštovic. Přesto kombinovaná francouzsko-španělská flotila v červenci 1775 vyplouvá na sever.

Zásilky potravin míjí cíl

Nemoci, které sužují Francouze, se ale rozšiřují i mezi Španěly. Navzdory oslabeným posádkám se lodě 14. srpna ocitají na dohled anglického pobřeží, plaví se na východ k Lamanšskému průlivu. O dva dny později ovšem dostává Orvilliers rozkaz: „Vyloďte se u Falmouthu v Cornwallu.“ „Je to hloupost,“ zuří na změnu plánu. Má pravdu, zásilky s potravinami pro mužstvo kvůli tomu putují sem a tam, aniž by nalezly svůj cíl. A posádky trpí hladem.

Ryby raději nejezte

Britská námořní flotila o 30 lodích pod vedením Charlese Hardyho (1714–1780) už je očekává. K boji ale nakonec nedojde. Španělsko-francouzské posádky jsou tak zdecimované nemocemi a nedostatkem potravy, že raději odplouvají. Děsí je, že by kromě nemocí a nepřítele musely bojovat teď na podzim ještě s anglickým vlhkým a studeným počasím. Proto v září obrací lodi a míří zpátky k Brestu. Z asi 30 tisíc účastníků jich na nemoci umírá cca 8 tisíc a většina z nich končí na mořském dně u anglických břehů jako potrava pro ryby.