„Pst, tiše, probudíte sousedy,“ vykoukne hlava Giuseppe Verdiho z okna benátského paláce. Je pozdě v noci. Po premiéře opery Rigoletto v roce 1851 v Benátkách vyhrává Verdimu kapela pod oknem jeho skladby až do rána. Skladatel slaví úspěchy.
Úspěšnou kariéru hudebního skladatele zajistí Italovi Giuseppe Verdimu (1813–1901) premiéra opery Nabucco v Miláně v květnu roku 1842. Smolné období, kdy mu zemře dcera, syn i první manželka touto událostí končí.
Umělec začíná chrlit jedno mistrovské dílo za druhým. Árie z jeho oper se stávají hity, které si prozpěvují lidé i na ulici.
Nepotřebuje ani poštovní adresu
„Verdiho sláva na venkově byla tak obrovská, že nikdy nepotřeboval ani žádnou poštovní adresu,“ uvádí současná americká autorka Elisabeth Lundayová. Na srdci mu ale leží i politika.
Netají se protirakouskými názory, a když se roku 1861 podaří Itálii sjednotit, na jedno volební období dokonce zasedne v parlamentu.
Telegramy o zdravotním stavu
Později odchází na odpočinek, ale stále skládá. Když se mu v roce 1893 přehoupne osmdesátka, je pořád ještě svěží muž plný energie. Jeho konec přichází trochu nečekaně roku 1901, kdy v milánském hotelu dostane mrtvici.
Informace o skladatelově nemoci se rychle rozkřikne po Itálii. Hoteliér proto zavře svůj podnik, aby měl nemocný klid. V přízemí vytvoří tiskovou místnost, z níž dává veřejnosti informace o jeho zdravotním stavu.
Italský král Viktor Emanuel III. (1869–1947) dostává každou hodinu telegramy, jak to s nemocným vypadá. Když 27. ledna 1901 deset minut před třetí hodinou ráno Verdi zemře, milánské obchody ten den neotevřou. V celé zemi zavládne smutek nad smrtí národního miláčka.
Na pohřbu zpívá 900 lidí
Skladatelův pohřeb se stává obrovskou podívanou pro oči i zážitkem pro uši.
Italský dirigent Arturo Toscanini (1867–1957) během posledního rozloučení se skladatelem řídí pěvecký sbor o 900 členech, který provede slavný sbor Židů z opery Nabucco „Va, pensiero, sull´ali dorate (v překladu Leť, myšlenko na zlatých křídlech).
Pohřbu se účastní tisíce Italů, protože jeho jméno se stává symbolem národního sjednocení a nezávislosti. Své zástupce na smuteční slavnost dokonce vyšlou i zahraniční vlády.
