Chladná noc končí, svítání začne každou chvíli. Skupina španělských mužů už se ho však nedočká. Možná ani dalšího nádechu. Popravčí četa je připravena. Vystřely padnou každým okamžikem.

V roce 1808 Napoleon Bonaparte (1769–1821) vtrhne do Španělska a dosadí na trůn svého neschopného bratra Josefa Bonaparta (1768–1844). To se Španělům samozřejmě nelíbí, propuká povstání, které je však krvavě potlačeno.

Po bojích v Madridu 2. května nařizuje velitel francouzské posádky „Zadržte a popravte každého, u koho najdete zbraň!“ Jenže to jsou všichni, protože i ve Španělsku tehdy platí heslo, že „každý muž má nůž“.

A právě jednu z těchto poprav zachytí roku 1814 obraze královský malíř Francisco José de Goya y Lucientes (1746–1828), přímý svědek krvavých událostí.

Intenzivní zrod i výsledek

Velký obraz o rozměrech 268 cm × 347 cm maluje rychle až kvapně, nenechává podkladovou vrstvu proschnout, ale maluje dál přímo na ni.

I tento tvůrčí chvat, společně s intenzitou výjevu, dávají obrazu nečekanou energii a takovou naléhavost, že divák váhá, zda má před sebou umění nebo reportáž.

Okamžik smrti zamrznutý v čase, poslední odbojné gesto, anonymita popravčí čety, to zůstává i více než 200 letech stejně intenzivní. Přestože dnes jde o jeden z nejslavnějších obrazů světa a ikonu španělské národní hrdosti, nebylo tomu tak vždy.

Král Ferdinand VII. (1784–1833) Goyu neuznával, oba jeho revoluční obrazy nechal hned po dokončení šoupnout do skladu, kde se na ně desítky let prášilo, a už nedostal od dvora žádnou další zakázku.

Skrytá symbolika

Obrazu nechybí ani skrytá náboženská symbolika. Ústřední postava, kterou míří francouzské pušky je zobrazena v póze naznačující ukřižování, přičemž v dlani lze spatřit náznak stigmat.

Navíc jediným zdrojem světla na obraze obrovská lampa stojící u nohou vojáků a jediné, co osvětluje, je právě ústřední postava v bílé košili. Nikoho jiného. Navíc je tento muž ve skutečnosti nadlidských rozměrů. Klečí a kdyby vstal, byl by mnohem vyšší než členové popravčí čety.