Napětí jako před bouří ovládá v létě Paříž. Dne 14. července roku 1789 lidé vyrazí do ulic. Rozvášnění Pařížané zabaví z královské zbrojnice na 32 tisíc pušek a 50 tisíc pík. Vyrážejí na Bastilu. Obsadit prominentní vězení je hračka.
Budovu nazvanou Bastille Saint-Antoine postaví Francouzi v letech 1370–1383 a jejím hlavním úkolem má být ochrana Paříže před anglickými útoky v době stoleté války (1337–1453). Při stavbě využijí dvou věží na východě městského opevnění, ke kterým postaví dalších šest a všechno spojí pomocí hradeb.
Přidají ještě jednu zeď a obranný příkop.
Útočiště pro vznešené
Po skočení stoleté války řeší Francouzi otázku, co s vybudovanou pevností. Nakonec se už za vlády francouzského krále Ludvíka XI. (1423–1483) rozhodnou, že se budova stane vězením. Nejde ovšem o žádné tmavé cely.
Kamenné zdi se stávají útočištěm především vznešených měšťanů a šlechticů, kteří tu užívání apartmá včetně kamen, nábytku a sluhů.
Slavní obyvatelé
Bastillou projde řada slavných vězňů. Patřil mezi ně například filozof Voltaire (1694–1778), markýz de Sade (1740–1814), vévoda Richelieu, prasynovec slavného kardinála nebo také farncouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais (1732–1799).
Mají zde volnější režim, mohou se pohybovat po pevnosti. De Sade tu prožije pět a půl roku.
Odsud se neutíká
Zřejmě právě díky mírnému režimu, který umožňoval i písemný styk se světem a přijímání návštěv, zde nedocházelo k pokusům o útěk. Mohlo zde být najednou maximálně 45 vězňů.
Na konci 17. století ovšem věznice obsahovala i méně komfortní část, a to kobky umístěné šest metrů pod zemí určené obyčejné vězně nebo jako trest pro neukázněné odsouzence.
Pouhých sedm vězňů
Poté, co na věznici 14. července 1789 zaútočí revolucionáři, je budova zničena. V době útoku se v ní ovšem skrývá pouze sedm osob, a sice čtyři padělatelé, dva šílenci a hrabě ze Solages obviněný z incestu. Dnes se na místě, kde Bastila původně stála, nachází jedna z nejmódnějších adres v Paříži, náměstí Bastily. Půdorys věznice připomíná řada dlaždic.
