Celé dlouhé hodiny musí klečet na studené kamenné podlaze chrámu a předstírat, že se modlí. Když se otec nedívá, sedá si s úlevou na paty. Dlouhá sukně leccos schová. Být dcerou „šíleného mnicha“ Rasputina není žádný med. Na druhou stranu to má ale také řadu výhod…
Dětský výskot se rozléhá chodbami Alexandrovského paláce v Carském Selu nedaleko Petrohradu.
Čtyři velkokněžny, dcery Mikuláše II. (1868–1918), si tu právě hrají na honěnou společně s Marií Rasputinovou (1898/1899–1977), dcerou mystika a léčitele ze Sibiře.
Maria se v roce 1913 ocitá v úplně jiném světě, než na který byla z rodné vísky Pokrovskoje dosud zvyklá.
Její otec Grigorij Rasputin (1869–1916) se stal pro carský pár nepostradatelným, a jak vzrostl jeho vliv u dvora, zatoužil mít u sebe své dcery a vychovat z nich skutečné dámy.
Maria s mladší Varvarou (1900–1925) vyměňují prostou rolnickou domácnost za zář světel a zrcadel honosných paláců. Zvláště k Marii se upínají pohledy bohatých aristokratek, které uctívají jejího otce. Má stejně pronikavé oči jako on.
Zahrnují ji klenoty, s mateřskou něhou ji objímají a nazývají ji nejrůznějšími zdrobnělinami.
Identifikuje tělo
„Otec se dosud nevrátil domů,“ vběhnou Maria s Varvarou 18. prosince 1916 (podle juliánského kalendáře) do komnat Anny Vyrubovové (1884–1964), dvorní dámy a důvěrné přítelkyně carevny Alexandry Fjodorovny (1872–1918).
Večer předtím Rasputin odešel na pozvání knížete Felixe Jusupova (1887–1967) do jeho paláce a od té chvíle není po něm ani stopy. Později toho dne kdosi na jednom z petrohradských mostů objevuje kapky krve a opodál leží bota.
„Ano, ta patří mému otci,“ potvrzuje Maria se staženým hrdlem, když jí ukazují galoši. Když potom z řeky vyloví Rasputinovu mrtvolu, je to nejspíš ona, kdo identifikuje tělo. Jak jí asi je, když musí pohlédnout do otcovy mrtvé tváře? Byl přísný, ale miloval ji.
A ona milovala jeho. Nikdy neuvěřila zvěstem o jeho sexuálních eskapádách, opilství, šarlatánství…
Provdaná za zloděje
Maria stojí před pravoslavným knězem. Po svém boku má Borise Solovjeva (1893–1926), který se v říjnu 1917 stává jejím manželem. Nemiluje ho, ale otec si přál, aby se právě za něj provdala. „Není k ničemu, nehodí se ani do postele.
Je tolik atraktivnějších žen než ona,“ svěřuje se ženich svému deníku. Marii si bere jen kvůli tomu, že je Rasputinovou dcerou. Sám se pasuje na jeho nástupce a pomocí hypnózy a vyvolávání duchů nyní ohromuje petrohradskou smetánku.
Tedy tu, která má ještě zájem. Carský režim v březnu 1917 padl.
Mikuláš II. s rodinou jsou internováni. „Běž, mé dítě, opusť nás, opusť nás rychle,“ loučí se carevna s Marií Rasputinovou. Dává jí klenoty, aby měla na cestu z Ruska. Cennosti však zabavuje Solovjev a zpronevěří je.
Stejně jako peníze a šperky, které později dostává od ruské šlechty, jíž namlouvá, že se carskou rodinu pokusí osvobodit ze zajetí. S Marií žijí na Sibiři u její matky a bratra Dmitrije (1897–1933).
Několikrát jsou zadrženi a vyslýcháni kvůli carským klenotům. V roce 1920 definitivně opouštějí Rusko.
Jméno jako magnet
Praha, Vídeň, Berlín. Nakonec rodina, která se rozrostla o dvě dcery, zakotví v Paříži. Boris pracuje jako noční hlídač, Maria se živí jako kabaretní tanečnice.
Nejde ani tak o umění, jako o její jméno, které na návštěvníky pařížských podniků působí jako magnet. „Ty oči, s nimi dokážete zkrotit každou šelmu,“ dostává po smrti manžela nabídku od cirkusu.
V roce 1935 vystupuje v Americe s cirkusem Hagenbeck-Wallace jako krotitelka lvů. Poté, co ji napadne medvěd, se ale s cirkusovou branží rozloučí. Umírá v požehnaném věku téměř 80 let v Kalifornii.
