Uhrančivý pohled, sportovní ikona, nebo postavička jako lunt oháknutá do perfektně padnoucího oblečení. Nedostižné ideály vměstnané do papírové podoby na nás shlíží ze skříní, stěn nebo poliček. Lepí se o sto šest, není nikdo, kdo by fenoménu kdy odolal.

Než si může dítě pověsit svého největšího idola nebo sexbombu na stěnu, musí nejprve počkat, až se naši prapředci popasují s kamennými a měděnými destičkami. Právě rytiny datované do období starého Egypta a Říma jsou považovány na předchůdce barevných skvostů.

Tisk je použit až v roce 1480, kdy se do uměleckého řemesla pustí Angličan William Caxton (1422–1491).

Umění ulice

První nástřely jsou pevně spojené s ulicí, kde se ve velkém korzuje tam a zpět. V Londýně plakáty vábí na hry Williama Shakespeara (1564–1616), stejně jako na zisk nějakých těch zlaťáčků navíc. Navržené jsou tak, aby budily co největší pozornost, proto se různé typy písma na sloupech perou o místo.

Umělecké zpracování je v plenkách, teprve až s vynálezem litografie v roce 1798, za níž stojí Alois Senefelder (1771–1834), svítá masové výrobě. Absolutní špičkou je patent tzv. plakátovacího sloupu, který se pojí s rokem 1824.

Akčnější jedinci ho neváhají naložit na káru a brázdit město. Zatímco v Londýně dělají první krůčky, v Paříži, pořádně a po umělecku šlápnou do pedálů.

Taťka plakátu

Osobností překypující nadšením, která plakátům vtiskne umělecký ráz, je výtvarník Jules Chéret (1836–1932). V roce 1867 tvoří svůj první plakát Bal Valentin, aby mohl později vymýšlet reklamní poutače jako na běžícím pásu.

Mnohem pevněji se do příležitosti zakousne Henri Toulouse-Lautrec (1864–1901). Milovník žen a módního absinthu čerpá inspiraci, kde se dá. Prostitutky, tanečnice a jiná spodina tehdejší doby jsou mu múzou, jež ho vystřelí na vrchol.

Roku 1889 dokončuje plakát pro pařížský kabaret Moulin Rouge, který určí jeho další životní směr. Lidé začínají plakáty vnímat jako součást umění a malíři i výtvarníci chrlí jeden nápad za druhým.

Krása napříč časem

Od té chvíle si nová forma umění razí svojí vlastní cestu napříč světem. Co tvorba, to další dílek do skládačky. Pozvolný pád nastává až v období válek, kdy plakáty sklouznou do drsného a špinavého světa politiky.

Zlatým dolem pro výrobce plakátů jsou ale filmaři. Ti velice brzo zjistí, že k přilákání návštěvníků nic údernějšího nenajdou. Samostatnou kapitolou je jejich sběratelství, které zvedá adrenalin. Nejdražším vydraženým kouskem se stane roku 2017 plakát k filmu Dracula (1931). Neznámý zájemce v aukčním domě Heritage za něj nechá 525 900 dolarů (11,5 milionu korun). Výsostnou pozici „toho nejdražšího“ si však od roku 2012 střeží poutač na film Fritze Langa (1890–1976) Metropolis (1927). Britský sběratel Andrew Cohen za plakát totiž zaplatí rekordních 1,2 milionu dolarů (dnes 26 358 000 korun). Nejedná se však o typickou aukci, sumu proto nelze počítat k aukčním rekordům.