Ač filmy tvrdí opak, tak jeden Bruce Willis katastrofu v podobě řítícího se asteroidu na planetu Zemi neodvrátí. Jak ale ukazuje simulace vědců z NASA a ESA, která proběhla před třemi lety, nezabrání jí ani mnohem hrubší síla.

Badatelé pracovali s předpokladem, že od objevu nebezpečného tělesa ke střetu se Zemí uplyne půl roku.

Jedním z výsledků simulace je zjištění, že během tak krátké doby se nestihne připravit záchranná mise, a navíc se ukázalo, že ani zbraň poslední záchrany v podobě jaderné bomby asteroid nezničí.

Cvičná hrozba

Během simulace byl fiktivní asteroid poprvé zaznamenán 19. dubna 2020. V té době se pohyboval ve vzdálenosti 56 milionů kilometrů od Země a pravděpodobnost srážky byla 1 : 20, riziko tedy bylo velké.

Už hypotetického 20. dubna výpočty ukazovaly, že ke kolizi dojde s téměř stoprocentní jistotou.

Na první pohled se nejedná o žádného cvalíka – zatímco planetka Chicxulub, která se stala osudnou veleještěrům, měřila v průměru 12–15 kilometrů, tento má nanejvýš několik stovek metrů. I takové těleso však dokáže na naší planetě nadělat solidní paseku.

Trefí se do Šumavy

Až pomyslné čtyři dny před dopadem vědci mohou vypočíst, že asteroid měří 105 metrů a také to, v kterém místě si dá dostaveníčko s naší planetou. Postupem času se oblast předpokládaného dopadu konkretizuje na hustě obydlenou střední Evropu.

Čtvrtý a poslední den simulace je všechno jasné: asteroid dopadne dvacet kilometrů západně od Českého Krumlova v oblasti Horní Plané. Zásadním způsobem přitom poškodí oblast v okruhu 150 kilometrů.

Přímé následky exploze tak pocítí i obyvatelé Prahy, Plzně, Řezna nebo Salzburgu.

Neveselé vyhlídky

Experiment ukázal, že vůči hrozbě z vesmíru má lidstvo stále holé ruce. Vědci se nebezpečné těleso pokusili odklonit i jinými způsoby než jen jadernou střelou.

Vychýlení pomocí vysokoenergetického nárazu, vyslání kosmické lodi na odklon tělesa či použití iontových paprsků by však způsobily jen mírné posunutí cíleného tělesa.

Muselo by k tomu dojít ve větší vzdálenosti od Země, avšak připravit takovou misi za tak krátkou dobu si nedokáže představit ani NASA.

Scénáře tedy nejsou příliš optimistické. Lepší výsledky snad přinesou reálné experimenty přímo ve vesmíru. První vlaštovkou v tomto ohledu byl loňský úspěšný náraz sondy DART do objektu zvaného Dimorphos a jeho následné odklonění.