Dáma je v nejstarším řemesle novicka, i proto listuje už notně osahanou příručkou s názvem „La tariffa delle putane di Venetia.“ V knížce se skrývají rady pro kurtizány. „Kam mám vyrazit se zákazníkem?“ přemýšlí. Poradí jí benátský adresář z roku 1575.
Umění sklářů na benátském ostrově Murano bere dech. „Podívej se, to je hračka,“ potutelně se usměje šlechtic a pošťouchne svého stejně urozeného přítele, který upřeně zírá na dovedně vyrobený skleněný předmět nápadně připomínající pánské přirození.
Oba už předešlý den vyzkoušely služby nákladně oblečených kurtizán. Žádná rozkoš tady není tabu. Výlet do Benátek má příchuť zakázaného ovoce. V 15. a16. století i později získává metropole na lagunách pověst srovnatelnou s hříšným Babylonem známým z Bible.
Ostatně zdejší prodejné děvy předčí své evropské kolegyně. Samy nechtějí otěhotnět a začnou mužům dodávat jakéhosi předchůdce prezervativů. Jde o prasečí nebo ovčí střívka.
S oblibou je používal i rodilý Benátčan, italský spisovatel a špion Giacomo Casanova (1725‒1798).
11 tisíc prodejných žen
Benátky se tak dočkaly toho, že se staly synonymem hříchu.
„Označení nějakého místa u nás jako Benátky s významem „hambince“ mohlo docela dobře odpovídat dávné pověsti italských Benátek, kde se v době kolem roku 1500 odhadoval počet veřejně prodejných žen na 11 000 a ve dnech karnevalu se zdvojnásoboval,“ píše současný český historik František Dvořák.
Existuje více kategorií benátských prostitutek. Zatímco kurtizány pracují pro vyšší společnost, bohaté měšťany a šlechtice, levnější dívky se nazývají cortigiana di lume.
Nemohou si dovolit nákladné oblečení ani šperky a svými milostnými dovednostmi těší hlavně námořníky a dělníky.
Žádané mládí
Ve městě hříchu se rodí kniha „Rozpravy o mravech hříšných kurtizán“ od italského spisovatel Pietra Aretina (1492‒1556), který je přítelem malíře Tiziana (1488/1490‒1576).
Aretino bez rozpaků líčí zkušenosti někdejší kurtizány Nanny, která si bere do parády svoji dceru Pippu, aby ji zasvětila do tajů řemesla.
„Benátčané mají své záliby, na ženské se jim líbí pořádný zadek a velká prsa, všechno na ní musí být měkké, ale pevné a musí mít patnáct, šestnáct, nanejvýš dvacet let,“ vysvětluje jí.
Pravda je ovšem taková, že i když byly žádány hlavně mladé kurtizány, nejednou se v ulicích objevovaly i mnohem starší dámy. Ať už mladá nebo stará, obě se snaží upoutat zákazníka. Kromě nápadného oděvu k tomu pomáhá i smyslná chůze na vysokých podpatcích. I dnes tolik populární boty na platformách proslaví právě ony…
Vyhrožují pokutou
Problémy spojené s prostitucí čas od času přijdou na přetřes i v benátské městské radě a zabývat se jimi musí i samotný dóže. Řádění lehkých v Benátkách díky tomu reguluje celá řada nařízení, která mají jediný účel: Zajistit klid a pořádek.
Leckdy to není jednoduché. Radní občas vyrazí do ulic za majiteli bordelů, hostinců i veřejných lázní. „Vaše dívky svádějí muže už za světla a kazí tak pracovní morálku. Tučná pokuta vás nemine,“ vyhrožují jim.
„V roce 1422 městské úřady v Benátkách vyhrožovaly prostitutkám, které se odmítly připojit k obecnímu nevěstinci, svlékáním jejich oděvů, holením hlavy a vyháněním z města,“ píše současná britská historička Anna Clarková.
Přesto se většina pravidel moc nerespektuje. Clarková navíc dodává, že úřady honily hlavně levnější dívky, kurtizány z nejvyšších tříd ve svých luxusních rezidencích úplně unikaly úřední kontrole.
Vzdychání nesmí budit spáče
„Bude tady ticho! Dávno už jste měli spát, vy bando nemravná,“ vykřikne kdosi z přízemního okna nad kanálem poblíž mostu Ponte Rialto. U nedaleké zdi si užívá dvojice a vzdychá tak hlasitě, že budí spáče za zdí v místnosti s otevřeným oknem.
Přitom už odbila třetí hodina ranní a hlasitý sex je povolen jenom do dvou hodin. Později by i v tomhle hnízdě nočního života rušil. Pár si uvědomí, že z jejich radovánek může vzniknout velká nepříjemnost, proto ztichne a rozejde se.
Nařízení, že hlasitý doprovod sexuálních hrátek je povolen pouze do určité hodiny tu platí už od roku 1460.
