Na jedné straně respektovaná a lidumilná dáma, která baví společnost svými pompézními večírky, na té druhé sadistka, která se vyžívá v mučení a vraždách svých otroků. Její sídlo se stane temnou skvrnou v dějinách města, která nahání hrůzu dodnes.

Do zámožné rodiny se narodí v New Orleans jako Marie Delphine MacCarthy (1787-1849). Dvakrát se vdá, nejprve za bohatého španělského velvyslance, po jeho smrti pak za předního advokáta.

Jako dvojnásobná vdova s pěti potomky vstoupí roku 1825 do manželství s výrazně mladším doktorem Leonardem Louisem Nicolasem LaLauriem, se kterým zůstane až do své smrti, přestože jim to údajně moc neklape.

Roku 1831 manželé v New Orleans zakoupí třípatrový dům s adresou 1140 Royal Street, ke kterému později nechají vybudovat ještě dva přístavky.

Něco tady nehraje

O sídlo se samozřejmě nestará sama, stejně jako ostatní dámy ve vyšších kruzích má na práci otroky. Sousedé nevěřícně sledují, jak laskavě se k nim na veřejnosti chová, dvěma z nim dokonce udělí milost a propustí je ze svých služeb.

První podezíravé pohledy si Delphine vyslouží v roce 1833, když je na chodníku před domem nalezeno tělo mladé dívky. Podle dochovaných výpovědí své paní jedna z otrokyň rozčesává vlasy, přičemž ji za ně nechtěně zatahá.

To ji tak rozběsní, že popadne bič a nebohou dívku s ním pronásleduje až na střechu, odkud spadne dolů.

Volání o pomoc

Jeden z kolemjdoucích obeznámí policii a Delphine je nucena všechny své otroky prodat. Jejich nadšení však netrvá dlouho – mocná dáma využije svého postavení a z dražby je vykoupí zpátky.

Ve čtvrtek 10. dubna roku 1834 dochází k další tragédii, když rodinné sídlo zachvátí silný požár. Přivolaní hasiči najdou v kuchyni 70letou ženu, připoutanou za kotníky ke sporáku.

Jak vyjde najevo, oheň založila úmyslně, doufajíc v záchranu před tvrdou rukou své paní. Muže prosebně pošle nahoru na půdu, aby osvobodili otroky, kteří tam jsou údajně proti své vůli vězněni.

Zvrácená zábava

Když se jim beranidlem podaří vyrazit masivní dveře, žaludky se jim obrátí naruby a v šoku zůstanou zírat do místnosti. V té je svázáno nejméně sedm otroků a otrokyň.

Jejich polonahá těla pokrývají modřiny a řezné rány, někteří mají vydloubnuté oči, uřezané končetiny, díry v lebkách, z částí těl staženou kůži, ústa naplněná zvířecími exkrementy a následně zašitá.

A to nejhorší, všichni jsou stále naživu – takhle si Delphine postupně vybíjí své sadistické choutky již několik měsíců. Počet těch, kteří v jejích rukou trpěli, není znám, většina zdrojů však odhaduje nejméně 100.

Děsivá připomínka

Během několika okamžiků se kolem „domu hrůzy“ shromáždí rozběsněný dav a do následujícího rána většinu budovy zničí. Mazaným LaLauriovým se však podaří uprchnout.

Dodnes však není jisté, co se s nimi stalo – někteří věří, že zbytek života strávili v Paříži, jiní jsou přesvědčeni, že pod falešnými jmény zůstali v zemi a pořídili si nové otroky.

Ti původní jsou mezitím přesunuti do místního vězení, kde jsou vystavováni veřejnosti. Dům je postupně obnoven a na stejném místě stojí dodnes, aby kolemjdoucím připomínal mrazivý příběh jedné z nejkrutějších žen v historii.