Vlci v nás vždycky vzbuzovali strach a respekt. Snad i proto nás nikdy nepřestanou fascinovat. Nedávno se po delší době na naše území zase vrátili, a dokonce se zde už i rozmnožují! Máme se jich tedy opravdu bát?
Z evropských velkých šelem se nejvíce bojíme právě vlka. A to i přesto, že daleko nebezpečnější je medvěd. Domněnka, že vlci zabíjejí lidi, pramení z různých pohádek a pověstí, ale také z knih a filmů. Vlci jsou ve skutečnosti mimořádně plachá zvířata.
Jakmile pocítí lidskou přítomnost, utečou. A to bývá většinou mnohem dříve, než si jich vůbec všimneme.
Plachá šelma, nebo nelítostný zabiják?
V současné Evropě neexistuje žádný potvrzený případ zabití člověka zdravým vlkem. Většina útoků původně připisovaných vlkům byla spáchána buď divokými psy, nebo kříženci vlka a psa. Existují ale případy, kdy byl člověk vlkem pokousán.
V těchto případech šlo ale o vlky, kteří byli zvyklí na lidskou přítomnost, nebo byl útok člověkem vyprovokován. Člověka samozřejmě mohou napadnout (a dokonce ho i zabít) zvířata nemocná vzteklinou.
Česká republika je ale díky plošné vakcinaci lišek od roku 2004 pokládána za území vztekliny prosté.
Kam se vrátil vlk
V dávných dobách byl vlk hned po člověku nejrozšířenějším živočišným druhem. Na území Čech, Moravy a Slezska byl poslední zastřelen 5. března 1914, poblíž beskydské vesničky Hrčava (nedaleko hranic s Polskem a Slovenskem).
Kolem roku 1994 se nicméně na naše území zase vrátil (ze slovenských hor opět do Beskyd). Občas se dnes objeví v Jeseníkách, na Šumavě nebo v Krušných horách. Trvalý výskyt vlčí smečky je doložen na Kokořínsku, kde se od roku 2014 i rozmnožuje.
S kým bojuje alfa samec
Vlci žijí ve smečkách podobných rodině, tvoří partnerské svazky na celý život. Dokážou se mezi sebou snadno dorozumívat – gesty tlamy, očí i uší, svým tělesným postojem i polohou ocasu.
Na rozdíl od psů neštěkají, dorozumívají se ale širokou škálou zvuků – vrčením, kňučením a vytím. Dříve se předpokládalo, že ve smečce vládne přísná hierarchie udržovaná bojem. Ve volné přírodě tomu tak ale není. Právo na potomky má však pouze tzv. alfa pár. Tím se smečka brání přemnožení a následnému úbytku kořisti.
Jaký je lovec?
Při lovu bývají vlci velmi obezřetní, dlouho svou kořist testují. Nechtějí riskovat zbytečné poranění, protože by pro ně mohlo znamenat ohrožení.
Proto pouze 10 % útoků končí úspěchem a jejich kořistí se nejčastější stávají zvířata slabá, nemocná, příliš mladá nebo stará. Díky vynikající komunikaci a spolupráci ve smečce dokážou ale vlci ulovit i velkého a zdravého jelena nebo soba.
Pokud loví osamoceně, troufnou si obvykle jen na malou kořist, jako jsou králíci, zajíci, myši, hraboši nebo krtci.
Co jste netušili o vlcích:
Mají výborné periferní i noční vidění. Vnější obvod oční sítnice je vysoce citlivý na pohyb, nemohou ale zaostřit na velké vzdálenosti.
Jde o velmi inteligentní zvířata. Studie ukazují, že mozek psa je o 15–30 % menší než ten vlčí.
Nejmenší vlci žijí na Středním východě a mohou vážit i pouhých 13,5 kg. Největší vlci obývají Kanadu, Aljašku a bývalý Sovětský svaz a dosahují váhy až 80 kg.
Vlčí vytí trvá asi jen 5 sekund, ale může se zdát mnohem delší, když se do něj zapojí celá smečka.
Vlci dokážou uplavat až 13 kilometrů. V plavání jim pomáhají malé „můstky“ mezi prsty.
Většina mláďat nepřežije první rok života – úmrtnost ve volné přírodě bývá okolo 60 %. Jejími hlavními příčinami jsou nemoci, podvýživa a jiní predátoři (medvědi, pumy, člověk).
Průměrná vlčí smečka má 4–7 členů. Největší zdokumentovaná smečka žila na Aljašce a měla 36 jedinců. Evropské smečky jsou menší, obvykle mají 3–4 členy.
Vlk je oportunistický lovec. Vždy se snaží ulovit nejzranitelnější kořist. Přirozeně hledá nemocná, slabá, geneticky horší, stará a mladá zvířata.
Vlci mají překvapivě nízkou loveckou úspěšnost. Uloví zhruba jedno z deseti zvířat. Aby si zajistili dostatek potravy, musí lovit často.
