Připomíná elegantně zakroucenou šroubovici DNA. Místo unikátní genetické šifry ale skrývá jiné tajemství. Nepotřebuje žádnou podporu. Prostě jen visí ve vzduchu a mozky vědeckých kapacit tím zavařuje k nepříčetnosti.
Unikát, stavící veškeré známé fyzikální zákony „na hlavu“, se skrývá v malé kapli uprostřed amerického Santa Fe.
K tomu, aby se z dvakrát zatočeného schodiště stala senzace první kategorie, stačí, aby stavitel náhle zemřel a k dokončení se postavil čelem „duch“ svatého Josefa. Nebo bylo všechno jinak?
Novogotická kráska
Píše se rok 1878, když kaple poprvé otevírá svou majestátní bránu veřejnosti. Za její stavbou stojí muž přísného vzezření a šlechetných mravů, francouzský duchovní Jean-Baptiste Lamy (1814–1888), toho času první arcibiskup v Santa Fe.
Svůj narůstající stesk po zemi galského kohouta se totiž rozhodne zmírnit návrhem na dvojníka pařížské Sainte-Chapelle. Myšlenku předestírá renomovanému architektovi Antoinu Moulymu, který ale kapli zmenší a oproti originálu zahalí do novogotického stylu.
Výsledek si bohužel nevychutná. Umírá dřív, než stihne dostavět poslední, důležitý dílek skládačky.
Zarputilé sestry
A loretánské sestry jeho nečekaný odchod postaví před neřešitelný problém. Co totiž Mouly pozapomene dostavět, jsou schody na kůr. A nejjednodušší řešení, totiž žebřík, sestry kvůli svému rouchu zarputile odmítají.
Nápovědu neskrývají ani návrhy, které po sobě architekt zanechá. Výstavba jednoduchého schodiště také vychází naprázdno. Není prostor. Na celkovou přestavbu je zase duchovní kasa dost hubená. Namísto praktických řešení se proto sestry uchylují k modlitbám.
Píše se rok 1880, když prosí o pomoc nejvyššího z nejvyšších, patrona truhlářů, sv. Josefa.
Nečekaná návštěva
Od první modlitby uplyne devět dní, když na dveře kaple zaklepe postarší, prošedivělý chasník, obtěžkaný tesařským nářadím. Sám se představí jako tesař na volné noze a bez větších okolků se pouští do díla.
Jediné, co požaduje, je soukromí a několik van na namáčení dřeva. Práce mu zaberou zhruba půl roku, výsledek je ale nanejvýš působivý. Než však stihnou řeholnice muži pořádně poděkovat a uspořádat pro něj skromnou oslavu, slehne se po něm zem.
Najít ho nepomohou ani inzeráty. Veškeré hloubání je nakonec naladí na myšlenku, že muselo jít o svatého Josefa.
Slečna symbolika
Od té chvíle schody zkoumají ostřížím zrakem a jejich objevy celé verzi jen nahrávají. Nejenom že schodům chybí centrální sloup a podpěrné nosníky, záhadný umělec za celou dobu nesáhne po hřebících či lepidlu.
Pohromadě schodiště drží jen jakési dřevěné kolíčky. Největší symbolickou váhu však pro ně má počet schodů, kterých je přesně 33, což odkazuje k věku, kdy je ukřižován Ježíš Kristus. Pod lupou se ocitá i materiál.
Použité dřevo má mít údajně exotické kořeny, některé zdroje uvádějí, že se jedná o pozůstatek prehistorických stromů. Jde opravdu o zázrak?
Návrat do reality
Podle historičky Mary J. Straw Cookové jde jen o nafouknutou bublinu. Při bádání po původu dřevěného zázraku nachází záznam, že sestry roku 1881 zaplatí za pomoc a dřevo jistému muži jménem Rochas.
Podle bližších informací jde o truhláře Francoise-Jeana Rochase (1843–1894), člena tajné francouzské společnosti Compagnons, který k břehům Nového světa připluje speciálně kvůli stavbě nového schodiště. Jako materiál poslouží dřevo z lůna galského kohouta.
Podobně neslavné je to i se samotnou podpěrou. Po důkladném prozkoumání technologem Forrestem N. Easleym (1924–2014) je totiž jasné, že schodiště podporu má! Jedná se o vnitřní „míchu“ malého poloměru.
Přesto ale legenda žije vesele dál, o čemž svědčí 250 000 návštěvníků, kteří do nitra kaple každý rok zavítají. Na vlastní oči je schodiště možné spatřit za zhruba 5 dolarů (cca 110 korun).
