Těsně za hranicemi Paříže provozuje v 18. století bordelmamá Justine Pârisová svůj luxusní nevěstinec Hôtel du Roule. Zaměstnává až čtrnáct krasavic, k tomu nabízí dobrou kuchyni, kvalitní vína a pohodlné postele. Vládne tu dokonalý pořádek.

Oběd s dívkou stojí šest franků, večeře dvojnásobek, přenocování s plným servisem dívky potom louisdor (za něj se tehdy dal koupit zlatý řetízek).

Nejznámějším a nejvyhledávanějším městem lásky se v 18. století stává Paříž, a to Palais Royal okolí, na konci 19. století Pigalle (okolí náměstí Pigalle).Městu přezdívají „hříšný Babylon“.

„Mezi všemi středisky obchodu s láskou zaujímá alespoň kvantitativně první pozici Palais Royal (královský palác – pozn. red.),“ líčí německý historik Hermann Schreiber (*1920) situaci pařížských nevěstinců.

Prostituce skutečně kvete hlavně v okolí královského paláce. Děvky se slézají do komůrek horních pater domů po desítkách. Některé se snaží maskovat nejstarší řemeslo obchůdky s nejrůznějšími tretkami a tabákem.

Seriózním obchodníkům se to nelíbí, a proto lehké ženy nechávají roku 1836 z okolí Palais Royal vyhnat.

Inspektor rozhoduje nad dívkami

„V Paříži byly všechny prostitutky evidovány pomocí seznamů, které vedl hlavní inspektor. Ten měl povinnost každý měsíc vyřadit 300 – 400 dívek a odeslat je do špitálu nebo za hranice města,“ líčí Schreiber způsob, jakým v Paříži řešili prostituci.

Inspektor má nad dívkami obrovskou moc, rozhoduje, které z nich zakážou činnost. Jakmile se kněžka lásky Marie dozví, že bude předvolána, nachystá si své úspory a spěchá za inspektorem ještě před termínem.

Nešťastnice posílají do špitálu

Úplně otevřeně mu nabídne peníze za to, že tentokrát přimhouří oči a nechá ji být. Proto inspektor získává štědré úplatky.

„Tři sta nešťastnic, které neunikly bez ohledu na peníze a styky svému osudu, nacpali na káry, odvezli přes celou Paříž k Châteletu a tam je zkontroloval policejní ředitel,“ vypráví Schreiber. Celou cestu lehkých žen přes město lemují zvědavci.

Na vyžilé prostitutky pak skandují: „Do špitálu!“

Snaha o kontrolu

Ve snaze snížit prostituci dochází v 19. století v mnoha státech k tzv. reglementaci, snaze o státní kontrolu nad nejstarším řemeslem.

Vznikají různá omezující opatření, například v Paříži roku 1843 se musí prostitutky registrovat a mají zákaz činnosti během dne a potom po 23 hodině.

Prohlížení nahé krásy

Dva vážení pařížští měšťané navštíví na konci roku 1899 pod rouškou noci jeden ze známých bordelů na pařížském Boulevard de Clichy. Právě do téhle čtvrti Pigalle se do okolí kabaretů stěhuje na konci 19. století prostituce.

Sotva vejdou dovnitř a porozhlédnou se, uvidí nahé dívky a u každé z nich také pevnou cenu, za kterou s nimi půjde. „Tahle má pěkné boky a není drahá,“ zasní se jeden z nich a už má vybráno.

Už v roce 1840 v Paříži asi 200 nevěstinců, kde si mohou pánové prohlédnout nabízené zboží v celé jeho nahé kráse, ještě než se rozhodnou, které dámě dají přednost.