Má sice jen tři písmena, ale zajímavostí, které se kolem něj točí, je nepočítaně. V minulosti ho mají v oblibě piráti, námořníci i vojáci.

Těm raněným slouží mimo jiné jako tišící prostředek. Jednu dobu funguje jako platidlo a 16. srpna má svůj mezinárodní den.

Jasně, není pochyb! Řeč je samozřejmě o rumu. Ovšem nikoliv o tak oblíbeném nápoji návštěvníků českých hospod tzv.

tuzemáku, který se jako rum v podstatě jen tváří (ve skutečnosti jde o náhražku pravého rumu, vyráběnou dochucením zředěného potravinářského lihu rumovou trestí), ale o skutečném, světově milovaném nápoji, vyráběném kvašením a následnou destilací melasy nebo šťávy z cukrové třtiny.

Není rum jako rum

Rum protéká v podstatě celým světem, největšími specialisty na něj jsou ale v Karibiku. Vždyť více než 80 % světové produkce pochází právě odtud, konkrétně z okolí Portorika. Pěstuje se tu totiž ta nejkvalitnější cukrová třtina.

V hlavním městě San Juan taktéž sídlí společnost Bacardi (založená původně na Kubě již v roce 1862), jejíž tolik ceněný bílý rum protéká světem v hektolitrech. A to hlavně jako součást koktejlů.

Vlastně by se dalo říct, že je spoluzakladatelem těch nejznámějších z nich jako jsou Mojito, Cuba Libre, Daiquiri a Piňa Colada. Rum, to je totiž tekutina mnoha využití. Dá se pít jak čistý, tak jako součást větší tekuté party.

Jen je třeba dávat pozor, jaký typ rumu do míchaného drinku přidáváte. On totiž není rum jako rum.

Tmavý je nejlepší čistý

Obecně s koktejly fungují hlavně světlé rumy. Ty se v sudech moc neohřejí (rum získává tmavší barvu mimo jiné podle toho, jakou dobu v sudech zrál), a tak se jejich výrazná, osvěžující chuť skvěle hodí jako základ oblíbeného drinku.

Univerzálnější využití mají rumy zlaté, nebo chcete-li jantarové. Z těch sice také můžete udělat ingredienci koktejlu, chybu ale rozhodně neuděláte, když si je do sklenice nalijete jen tak, čisté.

V podstatě hlavně tímto způsobem byste si pak měli vychutnávat tmavé rumy, jejichž bohatá, vyzrálá chuť tak vynikne nejlépe. A podobné je to i v případě vaření s rumem.

Ty tmavší se hodí, když má být výsledkem jídlo s hutnou, robustní a velmi výraznou chutí, ty světlejší naopak pro pokrmy jemné a delikátní.

Námořníci ho musí sladit

Koho už nebaví vybírat jen mezi světlými a tmavými a dostane zálusk na něco speciálního, měl by sáhnout po tzv. flavoured, neboli ochuceném rumu. Tomu šmrnc dodává kokos, mango, banán, pomeranč, ale také třeba káva.

Na novou úroveň s ním dostanete koktejly, pít se ale dá i samotný. Mimochodem, první ochucené rumy mají na svědomí námořníci, kteří si nejrůznějšími způsoby vylepšují rum, který dostávají na příděl. Kvůli jeho extrémní síle ho ředí, sladí a ochucují ovocnou šťávou.

Melasa nebo přímo šťáva

Vyrobit rum není jen tak. Pro kýžený výsledek je potřeba několika poměrně složitých kroků, ve kterých může jediná chyba znamenat tekutinu, vhodnou tak leda k vylití do kanálu. Začíná se sklízením zralých rostlin cukrové třtiny.

Tu je následně potřeba co nejrychleji zpracovat. Většinou tak, aby vznikla melasa, což je vedlejší produkt, v podstatě odpadní látka, vznikající při výrobě cukru z třtiny.

Někteří výrobci, hlavně ti ve francouzsky mluvících zemích (Martinik či Guadalupe), ale používají jako základ pro výrobu rumu přímo vylisovanou šťávu z cukrové třtiny.

Rum, šmiknutý whisky

Druhým krokem je fermentace. K melase či šťávě přibudou kvasnice a voda, což dá vzniknout jakési kašovité hmotě. Druh kvasinek má vliv na finální chuť rumu.

Rychlejší kmeny, které zvládnou svou práci během několika hodin, jsou používány pro jemné rumy, ty pomalejší, při kterých probíhá kvašení i několik dnů, mají za následek rumy silnější.

Následuje destilace, po které už přichází na řadu zrání rumu, obvykle ve vypalovaných (zuhelnatělé dřevo produkuje estery, které rumu dodávají barvu, chuť a vůni) dubových sudech. Velmi často v těch, použitých předtím na jiný druh alkoholu. Třeba whisky, což zanechává zajímavou stopu na následné chuti a aroma.

Cenění mistrové

Jak už bylo řečeno, čím déle rum v sudech zůstane, tím tmavší barvu a výraznější chuť má. Tedy pokud výrobci nesáhnou ke karamelu, kterým rum dobarví. Těžké tmavé rumy zrají klidně i 20 nebo 30 let. Ty lehké bílé naopak jen pár měsíců či let.

Některé země mají ovšem stanovenou minimální dobu zrání. Třeba ve Venezuele jsou to tři roky. Ovšem pozor! Číslo na etiketě ne vždycky úplně přesně vyjadřuje jeho stáří. Hlavně pokud je rum míchán, tedy blendován.

To je pak dost možné, že číslo informuje o vyzrálosti nejstarší složky, zatímco ostatní rumy ve směsi mohou být mladší. Mimochodem, specialisté na míšení rumů, tzv.

„Master Blenders“ jsou tak cenění, že třeba ti, pracující pro společnost Bacardi, nesmějí na společné schůzky jezdit pohromadě, stejně jako například dědicové trůnu britské královské rodiny, aby v případě nehody firmu svou nepřítomností nepoložili.

Rum, nebo auto?

Ačkoliv je tu s námi rum už minimálně od 14. století, nedá se říci, že by lidstvu zevšedněl. Například v roce 2016 se ho na světě vypije 1,3 miliardy litrů! A vůbec nevadí, že za cenu některých by se dalo pořídit luxusní auto.

Minimálně za ten nejdražší na světě určitě. Je jím ten jamajské značky J. Wray & Nephew z roku 1940, obsahující až 25leté rumy, tedy rumy z roku 1915. Jedna lahev je k mání za 54 000 dolarů, tedy v přepočtu téměř 1,3 milionu korun.

Pokud o ní máte zájem, pospěšte si. V současnosti totiž zbývají pouze čtyři kusy.

Legenda o Barrym

Součástí rumového fenoménu jsou i nejrůznější mýty. Ten rozhodně nejznámější se týká záchranářského bernardýna se soudkem rumu na krku. Takové chrabré psisko skutečně existuje.

Jmenuje se Barry (1800–1812) a za svůj 12letý život zachrání více než 40 lidí, kteří uvíznou v horách. Je na to ostatně cvičený svými majiteli, švýcarskými mnichy z kláštera a hospice ve Svatobernardském průsmyku.

Když nadejde jeho čas, je na věčnou upomínku jeho hrdinských kousků vycpán. Jenže se stane pravý opak. Po čase upadne v zapomnění a je přesunut do depozitáře, kam po letech zabrousí místní pracovník, vytírající zrovna podlahu.

Ten v jednu chvíli vezme polorozbitý soudek s drátěným okem, který mu překáží v práci, a pověsí ho na krk jakémusi v rohu zastrčenému vycpanému psovi.

Už ho ovšem zapomene sundat, a tak když se Barry po čase, v rámci výročních oslav tamní horské služby dostane opět na světlo, ozdoba už mu na krku zůstane. Jediné, co není jasné, je, jak přesně se do ní v tradované představě dostal ten rum.