Éra robotů je definitivně tady, o tom není sporu. Právě u umělé inteligence však více než jinde platí pořekadlo, že může být dobrým sluhou, ale zlým pánem.
Možnost, že by planetu Zemi ovládli roboti a uvrhli lidstvo do otroctví, přenechejme filmovým scénáristům. Něco takového opravdu nehrozí. Naopak, roboti mohou v řadě oblastí velmi dobře posloužit. Otázkou však je, zda je lidstvo na jejich existenci dostatečně připraveno.
Roboti, kteří jsou svou vizáží podobní lidem, jistě najdou praktické využití. Třeba jako společníci u osamělých lidí. To se týká především seniorů, jejich počet se v západním světě neustále zvyšuje.
Jen v České republice demografická křivka naznačuje, že v roce 2030 zde bude žít 340 tisíc lidí nad 85 let. A ti mnohdy budou odkázáni jen sami na sebe. Na vývoji robotů, kteří by pomáhali opuštěným lidem, pracuje již několik společností.
Už dnes humanoidní roboti pomáhají v rehabilitačních centrech ve Francii či v Nizozemsku. Šedesáticentimetrový robot s tváří malé holčičky RoboKind už dokonce zvládl češtinu.
Na jejím vzniku se podíleli nejen technologové, ale i psychologové nebo sociální pracovníci. Během testů byly k novému společníkovi seniorky zprvu nedůvěřivé, ale později si jej velmi oblíbily. Podobní roboti mají řadu výhod.
Jsou trpěliví, nenároční na údržbu a přece jejich majitelům dávají pocit, že se o někoho starají.
Už dnes humanoidní roboti fungují v praxi. Působí jako učitelé, recepční, číšníci, ba třeba i jako hudebníci. Jsou schopni rozeznat některé předměty a lze s nimi vést konverzaci. Mnohdy nebývají programováni, ale učí se podobně jako malé děti.
Tomuto trendu se říká epigenetická robotika. Robot je vybaven vnitřní sítí, podobně jako lidský mozek, a ta mu pomáhá vštěpovat a pochopit nové informace. Někteří takto koncipovaní roboti jsou již v běžném prodeji.
Zaneprázdnění rodiče si je pořizují třeba kvůli tomu, aby dítěti četlo pohádky. Otázkou je, zda by děcko neocenilo více, kdyby je předčítal sám rodič…
Osamělí však nemusí být jen senioři nebo děti, jejichž rodičům drahocenný čas požírá kariéra. Trend singles, kdy i mladí lidé dávají přednost životu o samotě, je více než patrný. Někteří z nich pak více než ve skutečném světě žijí v tom virtuálním.
Nelze se pak divit, že pro řadu z nich je složité navazovat reálné vztahy. Roboti jako životní a sexuální partneři? Možná to zní šíleně, ale z mnoha vyjádření vědců vyplývá, že se tento stav stane realitou.
„Trendy v robotice a změny postoje k manželství pravděpodobně povedou k tomu, že vysoce sofistikovaní roboti budou považováni za vhodné partnery pro manželství,“ myslí si britský futurolog David Levy.
„Jak se virtuální realita stává stále více realistickou a je schopna napodobit nebo dokonce vylepšit intimní zážitky s lidským partnerem, je možné, že někteří si zvolí právě roboty,“ doplnila jej sexuoložka Helen Driscollová.
Jednou z prvních vlaštovek v této oblasti byl humanoidní robot nazvaný Repliee Q1. Pocházel z Japonska a podoba mladých asijských dívek mu byla vzorem. Nyní jsou už vyvíjeni roboti, kteří mají jediný účel: sex.
Za pár desítek let prý budou tito roboti naprosto normální záležitostí.
„Robotičtí sexuální partneři budou běžnou věcí, ačkoli budou zdrojem pohrdání, asi jako jsou jím dnes selfie portréty,“ tvrdí technolog Steve Boyd působící ve společnosti GigaOMResearch.
A tak bude například možné objednat si robota s tváří oblíbeného herce či herečky. Psychiatři si možná budou muset poznamenat nový pojem: robofilie. Izolovaní lidé se mohou stát ještě více izolovanějšími.
Každopádně, pokud se někdo bude pohybovat pouze ve společnosti svého oblíbeného robota, zahrává si s ohněm. Nedostatek lidské komunikace vede k vážným psychickým problémům.
Na závěr se podívejme ještě na jeden problém, který byl naznačen již v úvodu. Může umělá inteligence začít lidstvo zlobit?
Zatím se to nezdá pravděpodobné, ale třeba na staroslavné oxfordské univerzitě vzniklo oddělení, které má rizika spojená s umělou inteligencí důkladně prozkoumat. Ona totiž dokáže někdy docela překvapit… Tetris je jedna z nejpopulárnějších počítačových her.
Jeden počítač dostal za úkol naučit se ji hrát tak, aby nikdy neprohrál. Výzkumníci se těšili, kterak automat bude skládat nekonečné řádky dílků, ale vše dopadlo nečekaně. Počítač zjistil, že tento úkol se dá splnit i jinak: hru navždy pozastavit.
Zadání bylo splněno, ovšem badatelé nevěřícně kulili oči. Ukázalo se, že umělá inteligence může být do značné míry nevypočitatelná. Společnost Google letos začala pracovat na záchranných mechanismech.
Ty se spustí ve chvíli, kdy si umělá inteligence ze svých znalostí vybuduje postup, který je z lidského hlediska nebezpečný. Například, kdyby robot kdesi na záchranné lince začal doporučovat lidem sebevraždu.
Mohl by přece vyhodnotit, že konec života je i koncem utrpení. „Je důležité začít pracovat na bezpečnosti umělé inteligence dříve, než se objeví první problémy,“ uzavírá Laurent Orseau, který se na projektu společnosti Google podílí.
