„Je v bezvědomí,“ šeptají si lidé při pohledu na mladého medika. Student Jan Evangelista Purkyně je skutečně mimo sebe. Aby vyzkoušel účinky nějaké látky, neváhá ji sám požít. Zastává názor, že nejlepší zkušenosti jsou ty prožité na vlastní kůži…

Mladý medik Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) nemůže získat místo na lékařské fakultě Karlovy univerzity. Vytýkají mu jeho vlastenecké názory. Setkává se ale s básníkem a vědcem Johannem Wolfgangem Goethem (1749 – 1832).

„Přimluvím se za vás,“ slíbí nadějnému vědci Goethe a na svůj slib opravdu nezapomene. Pomůže mu nakonec v roce 1823 získat místo na univerzitě v polské Vratislavi a oba muži se spřátelí.

Na hranici života a smrti

„Jste sebetrapič,“ viní Goethe Purkyněho, když se doslechne, jaké metody výzkumu mladík používá. Požívá různé látky a rostlinné šťávy včetně jedů. Vyzkouší účinky opia i hyoscyaminu v rostlině blínu. Při svých pokusech balancuje na hranici života a smrti.

Vědec Goethe sice obdivuje odvahu svého přítele, ale kroutí hlavu nad tím, jak daleko je ochoten zajít. Studenti ve Vratislavi ale naslouchají bez dechu jeho přednáškám. Tak odvážného profesora tu ještě neměli!

Koketuje se smrtelnou otravou

Pouští se do experimentů. Během jednoho pokusu omdlí. V bezvědomí zůstane dokonce celou půlhodinu. Rozhodl se ale sám na sobě vyzkoušet přesné účinky kafru. Jakmile se probere, okamžitě se schází po svém vědeckém zápisníku. Musí přece zaznamenat, jak se ocitl mimo vědomí a opět ho nabyl!

Kreslí divné květiny

O rostlině náprstník se ví, že je smrtelně jedovatá. Přesto Purkyně jednoho dne ráno v roce 1825 vypije jedovatý čaj uvařený z jejích listů. K ruce si vezme pero a papír a píše: „10 hodin: Pociťuji ošklivost.

Tep poklesl z obvyklých šedesáti až sedmdesáti úderů za minutu na 54 a často nyní vynechává.“ Když uplyne už 20 hodin a 30 minut od vypití, uvádí:

„Mám mírný srdeční záchvat, návaly krve do hlavy a nutkání ke zvracení.“ Nakonec začne trpět halucinacemi, vidí dvojitě a kreslí obrázky podivných květin. Vzápětí upadne do bezvědomí.