Římský politik Marcus Licinius Crassus se snaží v popularitě vyrovnat svým dvěma soukmenovcům, Caesarovi a Pompeiovi. Caesar (100–44 př. n. l.) úspěšně bojuje na severu, Pompeius (106–48 př. n. l.) na jihu, východě a ve Středomoří.
Marku Liciniovi Crassovi (115–53 př. n. l.) nezbývá než vyrazit na východ do Parthie (dnešní severovýchod Íránu). Parthskou armádu ale tvoří obrněnci s kopím na koních, dokonale chránění kovovými pláty.
Boj muže proti muži je jim cizí, raději nepřítele ostřelují z dálky nebo vymýšlejí léčky.
Vstříc nepřátelům
Crassus, místo toho, aby pořádně promyslel taktiku, však ve své nabubřelé aroganci předpokládá, že už má vítězství plně v kapse. Roku 53 př. n. l. proto opouští bezpečné horské průsmyky v Sýrii a vydává se vstříc nepřátelskému vojsku.
Dvě armády se setkávají u městečka Carrhae (dnes jihovýchod Turecka), a i když první parthský útok Římané odrazí, potom se vrhají vstříc zkáze.
Uříznou mu hlavu
Parthové vytvoří čtvercovou formaci, Římany postupně obkličují a zasypávají deštěm svých šípů. Bitva končí drtivou porážkou Říma. Crassovi uříznou hlavu a napíchnou ji na kopí.
Největší potupou je ale pro římskou republiku ztráta sedmi orlů legií, jejich insignií.
