„Nechal mi tu jenom dluhy a čert ví, kde je mu konec,“ zlobí se Anna Náprstková. Její syn Vojtěch zmizel do Ameriky. Prý tam chce budovat společnost, kde si budou všichni rovni. Paní Náprstková nad takovými nesmyslnými utopiemi jenom mávne rukou. Jenže dluh za něj zaplatit musí…

Vojtěch Náprstek (1826–1894) už jako chlapec prohlašuje, že se stane orientalistou. Z knížek se zamiloval do cizích zemí a nejraději by hned vyrazil na Dálný východ.

Ovšem mamince Anně Náprstkové (1788–1873), která se od manželovy smrti v roce 1832 musí starat o rodinný pivovar, hostinec a vinopalnu, něco takového není vůbec po chuti. „Hoch z dobré rodiny má být lékařem nebo právníkem, jak se sluší.

O orientalistice už nechci slyšet ani slovo,“ zlobí se jeho rázná maminka. Řádný syn si nakonec přece jenom dá říci a odchází studovat do Vídně práva. Jenže sekat latinu moc dlouho nevydrží. Účastní se událostí roku 1848 a je na něj vydán zatykač.

Hrozí mu trest smrti, proto se vydává na cestu do Ameriky. Zanechává zde ale dluhy a Anně Náprstkové nezbude nic jiného než je zaplatit.

O sobě rozhodovat nenechá

V Americe se protlouká, jak se dá. Teprve v roce 1858 se může vrátit zpátky do vlasti. Jeho činorodá maminka mu zařídila amnestii, takže mu už nehrozí, že by skončil ve vězení nebo dokonce na šibenici.

„Určitě se poučil,“ těší se paní Náprstková, že konečně po mnoha letech uvidí svého syna, který se snad konečně zklidnil a bude vést řádný a spořádaný život. „Povede živnost,“ předpokládá. Jenže to se splete.

Vojtěch nechce a mamince proto nezbude, než aby se postarala o vinopalnu a pivovar sama.

Zamiluje se do služky

Ovšem Vojtěch vytváří z domu U Halánků společenské centrum. Buduje zde knihovnu podle vzoru, s jakým se setkal v Americe. Jde nejenom o půjčování knih, ale i o místo schůzek, výměny informací.

Sbírá i fotografie, grafiky, výstřižky z novin, tvoří jakousi databanku informací. Zároveň se ale stýká s odvážnými muži, kteří se nebojí vycestovat do ciziny. Po svém návratu z Ameriky se také v domě jeho matky objevuje nová služebná.

Do pohledné  a chytré Josefy Křížkové (1838–1907), která si od něj půjčuje knihy ke studiu, se Vojtěch zamiluje. S ohledem na přísnou maminku ale svůj vztah dlouho tají.

Láska k šikovné služce

Uplyne sedm let, než se jí svěří. Maminka proti případnému sňatku sice nic nenamítá, vždyť si přece pracovitou a šikovnou služebnou do domu sama vybrala. „Paní domu zůstanu já,“ prohlásí ale rázně. Tím vlastně svatbě zabrání.

Mladí proto čekají a nakonec se berou až po matčině smrti. Anna Náprstková přitom snům svého syna přeje. Ví, že chce založit České průmyslové muzeum, a proto mu v závěti odkazuje velkou sumu právě na tyto účely. Nebýt jí, dnešní Náprstkovo muzeum by nejspíš vůbec nevzniklo.