„Žid, žid, pořád samý žid. Proč oni mají peníze a já ne?“ bouchne Richard Wagner vztekle pěstí do stolu. Vadí mu, že druzí mají na rozhazování, zatímco on se nikdy neobejde bez mecenáše…

Malý Richard Wagner (1813–1883) vyrůstá díky německému herci Ludwigu Geyerovi (1779–1821), druhému manželovi své matky, v divadelním zákulisí. Věnuje se hudbě a touží složit operu.

Rodina mu pomůže získat místo hudebního ředitele magdeburské operní společnosti. První větší úspěch oslaví, když divadlo v Drážďanech uvede jeho operu Rienzi. Příznivý ohlas mu přináší postup v kariéře.

Odsouzenec na smrt

Wagner se stává kapelníkem u královského saského dvora. Zatímco dny tráví v salónech, po večerech se schází s radikálními republikány. Roku 1848 vypuká revoluce, a skladatel rozdává letáky proti královské rodině a vyráží na barikády.

Po neúspěchu povstání ale následuje soudní verdikt: smrt na popravišti. Jeho přítel Ferenc Liszt mu ale naštěstí pomůže získat pas a včas zmizet.

Za nedostatek peněz mohou židé

Skladatel má talent okouzlovat šlechtičny, které jsou ochotné obětovat peníze na provedení jeho hudebních děl. Přesto je stále zadlužený, roku 1864 se dokonce ocitne na mizině. Možná právě neustálý boj s penězi je příčinou, proč nemá rád Židy. Ti jich totiž měli odjakživa dost.

Závidí finančně úspěšnějším

„Asi bychom měli připomenout, že Wagnerova antipatie k Židům se datuje až od chvíle, kdy usoudil, že jeho nepřáteli jsou dva zcela konkrétní Židé:

skladatel Giacomo Meyerbeer (1791–1864) a Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847),“ míní americká autorka Elisabeth Lundayová. Nejspíš závidí finančně úspěšnějším židovským skladatelům. Neustále totiž trpí nedostatkem peněz a neobejde se bez mecenáše.