Ve čtyřproudé ulici čeká štrůdl aut na zelenou. Jenže má smůlu. Semafory na nedaleké křižovatce přestanou fungovat. Řidiče zachvátí mírný zmatek, který naštěstí záhy zkrotí policista, který si řízení bere na starost. Schválně, dokážete si představit časy, jak fungovala doprava bez semaforů?
Křižovatka před londýnským parlamentem je již roku 1868 rušná. Jezdí tudy koňské povozy, ulicí se valí chodci. Zastavují se a čekají, až obsluha semaforu posune návěstidlo a dá jim signál k přecházení. V noci se signalizuje plynovými lampami.
Jednou se za tmy ozve mohutná detonace. Vybuchne přívod plynu…
Nespustí se zelená a červená
Exploze odradí Londýňany od dalších experimentů. Nejstarší semafor tak bere za své už po necelém měsíci provozu. Zlom nastává teprve s příchodem elektřiny. Úspěch slaví roku 1914 Američan James Hoge.
V Clevelandu ve státě Ohio sestavuje semafor, který používá elektrické červené a zelené světlo. Už první Hogeův semafor má takový systém, že se nikdy nespustí červená i zelená zároveň.
V roce 1917 se obyvatelé amerického Salt Lake City chlubí propojeným systémem semaforů, který řídí provoz na šesti křižovatkách najednou. Na začátku 20. let 20. století k červené a zelené přibude ještě oranžové světlo.
Řídí celá Evropa
Pařížané si první světla na řízení dopravy pořizují roku 1922. Za francouzskou metropolí následuje v roce 1925 Milán a Řím, o rok později i Londýn a také Vídeň. Dlouho na sebe nenechá čekat ani Praha.
Úplně první semafor se objevuje roku 1927 v dnešní Hybernské ulici u Masarykova nádraží.
