„Nikoho dnes nechci vidět!“ rozčílí se v roce 1606 Rudolf II., když má přijmout vyslance. Potřebuje se uklidnit, proto rychle odchází do svého zvěřince, kde láskyplně pozoruje milovaného lva Mohameda. Ten má podle horoskopu zemřít ve stejnou chvíli s ním…

 Jedním z mnoha rozptýlení pro komplikovanou povahu habsburského císaře Rudolfa II. (1552 – 1612) jsou zvířata. V Praze si pořídí sbírku exotických miláčků. Chov cizokrajných tvorů ale v českých zemích není žádnou novinkou. „Dlouhou tradici měl lvinec na Pražském hradě, kde se od 13. století chovali lvi jako symbol moci českých králů,“ uvádí současný fotograf Milan Kořínek, který historii českých zoologických zahrad zmapoval. Živý král zvířat jako symbol české státnosti se u nás poprvé objevuje v roce 1280, kdy Kunhuta Uherská (asi 1246 – 1285), vdova po českém králi Přemyslovi Otakarovi II. (1233 – 1278), kupuje od benátského obchodníka párek lvů.

Maso zajistí Židé

Největší slávu ale pražský zvěřinec (dnešní Lví dvůr na Pražském hradě) zažívá právě v dobách vlády Rudolfa II. V budově, postavené v letech 1581 – 1583 italským architektem Ulrikem Aostallim (†1597), vznikají kotce s výběhy a ve výšce prvního patra nechybí vyhlídkový ochoz, na nějž se vystupuje po točitých schodech.

Ke lvům přibývají tři levharti, které panovníkovi daruje ruský car Fjodor I. Ivanovič (1557 – 1598), tygr od florentského vévody Ferdinanda Medicejského (1549 – 1609) i leopard. Problémy nejsou ani s potravou pro zdejší chovance. Kočkovitým šelmám dodávají maso Židé ze staroměstského ghetta. Každá z nich denně dostane dvě libry (asi kilogram) hovězího nebo telecího.

Nejlepší ošetřovatel? Odvážná žena!

Návštěva ve zvěřinci je ale trochu riskantní výlet, který se může rázem proměnit v tragédii. „15. ledna 1583 zde leopard zle potrhal jakéhosi muže a ještě hůře neznámou ženu, která těžkému zranění podlehla. Nejeden šrám utržil i lvář,“ líčí spisovatel Jiří Horák (1940 – 2004) ve své Knize o staré Praze. Po této nehodě se o šelmy začne starat statná a nebojácná žena Laurenciana Pylmannová. Získává výnosné zaměstnání s platem vyšším, než nabízejí mnohé dvorské úřady. Díky tomu si pořídí dům ve Vlašské ulici na Malé Straně, navíc nemusí platit daně a každý rok dostane nové šaty. Mezi lvy je jako doma.

Následuje svého oblíbence

Císařský zoopark se utěšeně rozrůstá. V ovocném sadu za zvěřincem žijí barevní papoušci. Za nožku je připoutávají ke stromům zlatým řetízkem, aby neuletěli. V oboře Hvězda se prochází dvanáct velbloudů a pobíhají dva gepardi. Rudolf II. si ale z mnoha vzácných živočichů nejvíc oblíbí lva Mohameda, dárek od tureckého sultána Murada III. (1546 – 1595). Proč? Podle horoskopu, který sestavil dánský hvězdář Tycho de Brahe (1546 – 1601), má zvíře v okamžiku narození stejnou konstelaci hvězd jako panovník. Z toho vyplývá, že ve stejnou chvíli také zemřou. Císař proto přikazuje, aby Mohamedovi věnovali tu nejlepší péči. A tajemné síly hvězd si tentokrát podivně zahrají s osudem. Lev umírá 19. ledna 1612 a jeho pán se odebere na onen svět pouhý den po svém miláčkovi. Chov zvířat ve Lvím dvoře po Rudolfově smrti postupně upadá. Podle písemné zprávy z roku 1740 tehdy odvezli posledního medvěda.