„Vaše dílo se výborně prodává,“ ujistí knihkupec Abrahama Ortelia. Úspěch na svoji dobu nesmírně nákladné knihy plné map naprosto předčí očekávání. Trumfne i oblíbené kratochvilné kalendáře! Tvůrce se do své smrti dočká dokonce pětadvaceti vydání.
Belgické Antverpy se ve 2. polovině 16. století stávají srdcem dobové kartografie. Jejich význam podporuje skutečnost, že je v letech 1580-1640 ovládají španělští králové a Španělsko se svými zámořskými državami je tehdy zemí, nad kterou slunce nezapadá.
Využívá toho vlámský kartograf Abraham Ortelius (1527–1598), který od španělského krále Filipa II. (1527–1598) dostává titul kartografa a svým revolučním nápadem úplně předběhne dobu.
Mapy se stávají samozřejmostí, ale co kdyby je uspořádal do přehledné knihy a opatřil komentářem? Ortelius 20. května 1570 vydává první atlas světa pod názvem Theatrum Orbis Terrarum (Divadlo světa). Na 53 listech se nachází celkem 70 map s latinským popisem.
Sám autor kreslí hrubé náčrtky map a na měděné tiskové desky je převedou jeho osvědčení rytci Frans Hogenberg (1535–1590) a Ambrosius a Ferdinand Arseniovi.
Úspěch podpoří překlady
K tisku svého díla Abraham angažuje antverpskou tiskařskou špičku:
pro první vydání Gillise Coppense van Diesta (1496–1572), v roce 1575 Aegidia Radeuse a později v letech 1579–89 také Christophera Plantina (1520–1589).
Dobové účty napovídají, že Plantinus si v období června a července roku 1587 řekl za tisk atlasu 177 florinů. Kartograf v době prvního vydání netušil, že vytvořil mapový bestseller. Tvorba a publikování map se stává výnosným byznysem.
Ze zisků si autor Divadla světa už roku 1581 kupuje v Antverpách nový dům. Obrovskou popularitu získává atlas díky dvěma překladům. Prvnímu z roku 1588 do španělštiny a dalšímu v roce 1606 do angličtiny.
Do roku 1612 Theatrum Orbis Terrarum vychází celkem jednačtyřicetkrát a za tu dobu pořádně nabobtná, poslední vydání má už 167 listů. Jde také o nejdražší knihu, která do té doby byla vytištěna.
Hrouda zvaná Jižní Amerika
Mapa Nového světa, tedy Severní a Jižní Ameriky nechybí už v prvním vydání z roku 1570. Předlohou pro ni se stává mapa světa Gerharda Mercatora (1512–1594) z roku 1569, která ale vykazuje některé chyby, a to hlavně ve vyobrazení Jižní Ameriky, která je dvakrát širší než ve skutečnosti a vypadá spíše jako hrouda.
Nesprávně je spojena s Novou Guineou, deformované je i západní pobřeží.
Střední část Ameriky sice odpovídá skutečnosti, ale Severní Amerika vypadá příliš široká a nedostatky má i v severních šířkách, například Newfoundland leží o 8° západněji a Kalifornie dosahuje o 30 ° dále.
Odtržené kontinenty
V měřítku 1: 15 000 000 nechybí mapa Evropy. Jako úplně první kartograf si Ortelius všímá podobnosti pobřeží Evropy a obou Amerik. Ve svém spise Thesaurus geographicus z roku 1596 proto vyslovuje myšlenku, že zde došlo k oddělení a pohybu zemských desek.
Domnívá se, že Amerika byla „odtržena a vzdálena od Evropy a Afriky … zemětřeseními a povodněmi.“ Upřesňuje, že „známky pukliny jsou jasně patrny, rozložíme-li mapu světa a bedlivě si prohlédneme pobřeží všech tří světadílů.“ K potvrzení této teorie přitom dojde až na základě dalšího bádání až ve 2. polovině 20. století.
Zkomolené německé popisky
Do svého atlasu zařadil Ortelius i mapu Čech. Vychází přitom z mapy Jana Cridingera (1521–1571), evangelického faráře, který působil na severozápadě Čech a také v Sasku.
Druhá nejstarší mapa Čech z roku 1568 obsahuje německé a většinou dost zkomolené popisky. Měřítko mapy je 1:700 000 a ve stejné podobě vychází ve všech vydání atlasu, v celkovém počtu 7300 kopií.
