V dobách své největší slávy byl Babylon opravdovou metropolí. Dalo by se říci, že byl největším lidským městem na světě.

Jakýmsi starověkým New Yorkem či Šanghají, vždyť před více než dvěma tisíci let měl skoro čtvrt milionu obyvatel! Jak tam tehdy vlastně lidé žili a jak legendární biblické město vypadalo?

Srdce hrdé říše

Největší slávy se Babylon dočkal pod vládou krále Nabukadnezara II. v 7. století př. n. l., jak tehdy Babylon vypadal? Byl celý obklopen vodou. Z jedné strany ho chránil přirozený břeh řeky Eufrat, z ostatních umělý vodní příkop.

Město bránily také impozantní hradby. V centru se pak skvěl ohromný chrám Zikkurat Etemenaki, 90 metrů vysoká věž se sedmi stupni, o které se tvrdí, že mohla být předobrazem biblické babylonské věže.

To ale není jediná zdejší stavba, která se zapsala do legend.

Záhada visutých zahrad

Právě zde se totiž měl nacházet také jeden ze sedmi divů světa – Visuté zahrady Semiramidiny. Do dnes se ale nepodařilo nalézt nic, co by dokazovalo, že by byly opravdu postaveny. I když, opravdu nic?

Německý archeolog Robert Koldewey, který na začátku 20. století objevil zbytky Babylonu, tu totiž také našel zvláštní rovnoběžné klenuté podzemní chodby i se studnou. Někteří odborníci se domnívají, že právě ony mohly nad sebou nést terasy bájných zahrad a sloužit k jejich zavlažování.

Život v dávných ulicích

Město bylo tedy za krále Nabukadnezara krásné a velkolepé, plné chrámů a paláců. Jak se v něm ale žilo? Je jasné, že pro každého poutníka musela být tehdy návštěva Babylonu doslova kulturním šokem. Domy a paláce rozdělovaly rovné a prostorné ulice s dlažbou.

Nad střechami se tyčil mohutný zikkurat a po řece i zavlažovacích kanálech pluly řady obchodních člunů a lodí. V ulicích a domech vedle sebe žili lidé nejrůznějších národností. Od naprostých chudáků na předměstí až po bohaté kupce a kněží.

Chládek a soukromí

Babyloňané si nejvíce cenili chladného stínu a soukromí. Před pražícím sluncem je proto chránily hliněné stěny domu, které byly až 2 metry silné a udržovaly uvnitř příjemný chládek. Soukromí si pak zajistili tak, že ven na ulici ústily jen jediné dveře.

Všechna okna a další vstupy byly směřovány do vnitřního nádvoří, kolem kterého byl dům postaven. Pokud jste pak přišli do Babylonu hledat štěstí, nejlepší bylo mít nadání pro studium. Jedni z nejváženějších lidí byli totiž písaři.

V době, kdy se lidé písmo teprve učili využívat, bylo potřeba prakticky všude.