Muž vytáhne z kapsy nůž. Výhrůžně jím zašermuje ženě před obličejem. „Dej sem všechny prachy!“vyštěkne útočník. Oběť přepadení však nehne ani brvou a s klidem sleduje lupičovu zbraň. Svou odvahu nepředstírá.

Ona totiž nedokáže cítit strach. Co způsobilo, že se stala ženským ztělesněním pohádkového Nebojsy?

Možná jste někdy četli román Neohrožená, kde vystupuje poněkud neobvyklá studentka střední školy, která kromě toho, že nikdy necítí strach, zmlátí každého násilníka, který se jí připlete do cesty. V tu chvíli si člověk říká: Zajímavý námět, ale v reálném životě takový lidé neexistují!

A přece na světě žije žena, jež nemá schopnost cítit strach. Je to požehnání, nebo spíš prokletí?

Nebojácná

Čtyřiačtyřicetiletá matka dvou dětí ze Spojených států amerických bez jediného zachvění prochází domem hrůzy, bez mrknutí oka sleduje horor Mlčení jehňátek, či s naprostým klidem hladí jedovaté pavouky a hady.

Těmto pro většinu lidí traumatickým událostem ji vystavili vědci z univerzity v americkém státě Iowa. Chtěli totiž zjistit, jak vypadá život bez strachu. „Nemám zvířata ráda, ale byla jsem prostě zvědavá,“ svěřuje se později žena výzkumníkům, když se jí dotazují na její pocity ohledně setkání s nebezpečnými živočichy.

Pocit strachu zmizel ze života Američanky v období dospívání. Co by za to většina lidí dala! Strach dokáže být někdy velmi nepříjemný a je schopen doslova nás ochromit. Jenomže tato emoce se u nás nevyvinula jen tak.

Zdá se, že může hrát klíčovou roli v našem přežití.

Život ohrožující anomálie

Strach nás upozorňuje na nebezpečí. Žena se kvůli absenci strachu již několikrát ocitla v život ohrožujících situacích. Nebyla totiž schopna určit v obličejích cizích lidí možnou hrozbu. Hlavní iniciátor výzkumu Justin Feinstein říká: „Pacientka se přibližuje k věcem, kterým by se měla vyhnout, i přes zdánlivé uvědomění si skutečnosti, že by se těmto věcem měla vyhýbat.

Je pozoruhodné, že je stále ještě naživu.“ Necítit strach tedy může být nebezpečné. Co však způsobilo, že žena je „neohrožená“. Vědci tvrdí, že za absencí strachu stojí vrozená porucha amygdaly, což je část mozku, která ovlivňuje vznik reakcí na stresové situace.

Odborníci zároveň věří, že jim případová studie této ženy může pomoci vyléčit posttraumatickou stresovou poruchu. Ta postihuje zejména vojáky z povolání, kteří jsou nezřídka vystaveni velice traumatickým zážitkům.

Porucha je dosud léčena antidepresivy a psychologickými postupy. Pokud by se léčba zaměřila přímo na amygdalu, mohla by být mnohem účinnější. Jako v případě každého vědeckého objevu i zde hrozí zneužití.

Nemohl by někdo zatoužit po neohrožené armádě?