Kancléř Otto von Bismarck znechuceně odvrátí. Černé šaty. Nesnáší černou. „Ať už je to všechno pryč,“ pomyslí si otráveně. Gratulovat někomu k narozeninám v černém. Jaká ohavnost!
Překvapivé je, že i ten, který sjednotil Německo „krví a železem“ nenávidí každého, kdo mu nějak připomene jeho konec.
Ano, Ottovi von Bismarckovi (1815 – 1898), muži s přezdívkou „železný kancléř“ se příčí dokonce jenom vidět někoho ve smutečním obleku.
Připomínat smrt je odporné
Kdo by si dovolil přijít v černém na oslavu jeho narozenin, rozhodně by nebyl vítán. Blízcí lidé a všichni, kteří kancléře dobře znají, to vědí. Jeho libůstku respektují. Nechtějí riskovat jeho špatnou náladu. Připomínka vlastní smrtelnosti, je přece něco odporného!
Žena si ví rady
Baronka Spitzembergová je u Bismarckových vždy oblíbeným hostem. V roce 1881 si proto nemůže nechat ujít příležitost pogratulovat Ottovi k jeho 66. narozeninám.
Ale jak to vyřešit, když právě na tento den vychází v rodině Spitzembergových kvůli úmrtí smutek?
Gratulace o den dříve
Nejdříve marně přemýšlí, jak to zařídit. Nakonec jí ženská invence vnukne nápad. Je to úplně jednoduché. Kdo říká, že musí jít přesně v den narození? Nikdo taková pravidla neurčuje Půjde gratulovat o den dříve! Nemusí tak cítit výčitky, že poruší smutek. Oslava potom proběhne v příjemné atmosféře.
1. dubna 1881 si proto baronka Spitzembergová zapíše do svého malého deníčku: „Už včera jsem byla naproti (u Bismarckových) popřát hodně štěstí, protože jsou dost pověrčiví a neradi vidí v takové dny přátele oblečené ve smutku.“