Rakovina a srdeční onemocnění jsou dva z největších strašáků medicíny současného západního světa. A přitom by stačilo k jejich potlačení třeba nekouřit, nebo kouření alespoň omezit.
Tím nemyslíme jen kouření v restauracích a veřejných prostorech, ale být ohleduplnější ke svému okolí, protože pasivní kuřák může onemocnět stejně jako aktivní kuřáci.
„Zatímco v 19. století a na počátku století dvacátého bylo kouření považováno za symbol určité společenské úrovně, na začátku století dvacátého prvního byla prokázána jeho škodlivost, spojená se vznikem karcinomu plic a dalších onemocnění, a je proto proti němu vedena rozsáhlá kampaň,“ sdělují odborníci.
Kouříme dýmku, cigarety nebo tabák a často nevíme, co si tím všechno způsobujeme. Ve většině zemí je prodej cigaret a tabákových výrobků omezen zákonem.
V mnoha zemích včetně té naší je postihováno i kouření na některých místech, jako jsou veřejné prostory, ve společných prostorách domů či v restauracích.
Pasivní kouření
Následky častého kouření nemusejí znamenat pouze nádor plic. Nikotin způsobuje závislost a s rostoucími cenami kuřiva obecně může nadělat člověku vítr v kapse i peněžence.
Závislost prý u kouřících osob jednoznačně převládá nad péčí o zdraví, jež by mělo být na prvním místě. Co se týče péče o chrup, navzdory kartáčku, zubní pastě a ústní vodě se dehet z cigaret podepisuje i na stavu zubů a dásní.
U rakoviny nehrozí vlivem kouření jen její plicní varianta. Kuřáci mají vyšší riziko nádoru močového měchýře, děložního čípku, prsu, slinivky, žaludku, jícnu, úst a také krku. A pasivní kouření?
Člověk dýchající zplodiny jen z pouhé cigarety či doutníku kamaráda nebo kolegy v restauraci či práci má o 20 % vyšší pravděpodobnost onemocnění rakovinou plic, 3x větší šanci na onemocnění rakovinou nosních dutin, 2x větší možnost vzniku infekce dýchacích cest a po 30 minutách v zakouřeném prostředí stoupá šance na vznik srdečního onemocnění.
Co přináší pozitivního?
Jenže jak se kouření vzdát? Má totiž i určitý pozitivní vliv, zejména na sociální úrovni, protože pomáhá s navazováním nových kontaktů. To by nám ale rozhodně stačit nemělo.
Kouření totiž může narušit také psychiku, protože je prokázáno, že vyléčení kuřáci zažívají větší pocit štěstí než kuřáci, uklidňující se pokaždé retkem. Kouření se dá ale také odnaučit. Někdy jednoduše, někdy složitě.
Na samotném počátku závislosti může pomoci sport. V pokročilejší fázi je dobré navštívit odvykací kliniku. Léčba zde je hrazena ze zdravotního pojištění.
Při kombinaci se žvýkačkami a náplastmi by měl i proces odvykání probíhat snáz, ale nebude bohužel krátkodobý.
Kdo zakazoval tabák?
Do Evropy byl tabák dovezen v roce 1528 a první zmínka o zákazu kouření pochází z roku 1575 v Mexiku.
Zapovězeno bylo kouření v kostelích, protože kouř narušoval posvátnost obřadu a také kouření odvádělo pozornost od modlitby. Proti kouření vystupoval skotský král Jakub VI. a napsal o tom celou polemiku.
V ní obviňuje původní obyvatele Ameriky, že tabák přivlekli do Evropy. Nesnášel pasivní kouření a upozorňoval na důsledky kouřového dýmu na naše zdraví. Tvrdil dokonce, že pokuřování je zvykem slabých mužů, nezvyklých na práci.
V moderní době vystupoval proti kuřáctví například diktátor Adolf Hitler. Je možné, že to bylo dáno jeho puritánským založením, protože byl zároveň abstinent a vegetarián.
Na druhou stranu se říká, že v mladí býval silným kuřákem, který vykouřil 20–40 cigaret denně. Později s tím přestal, protože kouření považoval za mrhání penězi.
