Římská patricijská rodina z rodu Juliů je v roce 100 př. n. l. vzhůru nohama. Právě se jim narodil syn Caesar, proto chystají velkolepou hostinu. Domem se šíří zvláštní puch.

Podávat se totiž bude vyhlášená dobrota, rybí omáčka. Někdo se oblizuje, jiný ošklíbá…  

Malinký Julius Caesar (100 – 44 př. n. l.) křikem bojuje o pozornost své matky Aurelie Cotty.

Zatím netuší, co mu osud dal do vínku. Právě díky němu za půl století zanikne římská republika a on se stane jediným vládcem velké říše! Teď se na jeho počest chystá obrovská pitka a hory jídla. 

Lahůdka ze džbánku

Kuchařky kmitají a připravují polévky, omáčky, pečené maso, chléb i pečivo.

Z půlmetrových štíhlých džbánků přidávají do mnoha jídel slavnou rybí omáčku, kterou pro tuhle příležitost dovezli až z Pompejí. „Proč musíte do všeho cpát tolik té ohavné břečky ze shnilých ryb?“ ptá se jeden z pozvaných vznešených hostů.

Na vyhlášenou omáčku, zvanou garum, si zrovna moc nepotrpí, zato většina Římanů se po ní může doslova utlouct.  

Inspirují se vyhnancem  

Vzorem Římanů se tehdy stává řecká kuchyně. Podlehnou jejímu kouzlu a spoustu řeckých jídel okopírují a přidají k nim vlastní fantazii. Inspirací se pro ně stává hlavně Mithaikos z řeckých Syrakús, který na přelomu 5. a 4. století př. n. l.

sepisuje první knihu o jídle.

Recepty z ní se bohužel dodnes nedochovaly, jisté ale je, že si mlsouni na jeho jídlech pochutnávali v mnoha řeckých domech. Mithaikos nabízí své vyhlášené kulinářské umění i ve Spartě. Tady ale tvrdě narazí, protože Sparťané vyznávají jednoduchou stravu a přísný vojenský režim. „Zmizte i s těmi svými výmysly,“ vyhodí ho z města.