Poslední mužský potomek rodu Arpádovců, který na území Uher vládl od začátku 10. století, umírá 13. ledna 1301. Smrt Ondřeje III. je dodnes nevysvětlenou záhadou. Vzápětí se řeší se nástupnictví na uherském trůně.

Po Ondřejově smrti se velká část uherské šlechty staví za kandidaturu Přemyslovců na uherský trůn, protože český král Václav II. (1271–1305) je po přeslici, tedy po matce Kunhutě pravnukem Arpádovce Bély IV. Navíc zasnoubil svého syna Václava III. (1289–1306) v jeho devíti letech s princeznou Alžbětou, jediným potomkem zemřelého krále Ondřeje III. Je proto jasné, že nabídku na uherský trůn dostává jako první právě on.

Začátkem srpna 1301 se setkává poselstvo trenčínského hraběte Matúše Čáka (asi 1260–1321) a kaločského arcibiskupa Jana s českým králem a jeho doprovodem. „Přijímám kandidaturu pro svého syna,“ ujistí Václav II. delegaci.

Není potřeba na nic čekat, Václava III. už 27. srpna 1301 ve Stoličním Bělehradě korunují za uherského panovníka Ladislava V.

Všichni se bojí papeže

Jenže podporu papežské kurie bohužel nemá český princ usazený na uherském trůně, ale Anjouovec Karel I. Robertem (1288–1342), Jeho vliv v Uhrách díky tomu sílí.

„Přesto, že zpočátku stála na straně Václavově většina uherských oligarchů (skupina vládnoucích osob – pozn. red.) i církevní hierarchie, neústupný postoj papežské kurie, která se plně postavila za kandidaturu Karla Roberta na uherský trůn, přivedl posléze většinu uherské nobility (šlechty – pozn. red.) na stranu Václavova odpůrce,“ míní český historik Richard Pražák (1931– 2010). Nikdo si t

o zkrátka nechce u Svatého stolce polepit.

Vzdává se koruny

Papeži Benediktovi XI. (1240–1304) se nakonec povede přesvědčit skoro celý biskupský sbor, aby se přidal na stranu Anjouovců a Václavovi II. nepomůže, ani když vtrhne na synovu podporu do Uher s vojskem.

Václav III. v srpnu 1304 opouští Budín (dnes část Budapešti) a dva měsíce nato ruší zasnoubení s uherskou Alžbětou. Své zájmy teď soustředí na Polsko a vymění ji za Violu Těšínskou (1290–1317).

9. října 1305 se vzdává koruny ve prospěch dalšího příbuzného Arpádovců, dolnobavorského vévody Oty III. (1261–1312) z rodu Wittelsbachů.