„Jaký boj? Jaké hnutí / Mně vstupují na myšlení? / Mám-li snad zahynouti?“ kladou existenciální otázky verše meditativní básně „Co Bůh? Člověk?“ Bedřich Bridel v ní popisuje polaritu člověka a Boha. „Co jsem já? Co Bože ty?“ ptá se naléhavě.
Dílo z roku 1658, ve kterém Bedřich Bridel (1619–1680) vzdává hold dokonalosti a všemohoucnosti Boha, působí v české literatuře jako zjevení.
Ukázka barokní mystiky nezapadne ani ve srovnání s dobovou evropskou literaturou, podle Hory-Hořejše „bývá pro svou bohatou metaforičnost a básnickou zpěvnost označována za „Máchův Máj“ své doby.“
Gejzír tvůrčích nápadů
Bridel zasvěcuje Bohu celý svůj život. V 18 letech vstupuje do jezuitského řádu. Po kněžském svěcení v roce 1650 přijímá univerzitní profesoru poetiky a rétoriky.
Když v letech 1656‒1660, kdy jako správce tiskárny v pražském Klementinu dohlíží na zrod nejvýznamnějších jezuitských děl, tvůrčí energie z něho tryská jako gejzír. Sepíše naprostou většinu ze svých celkem 28 děl.
V necelých 40 letech si ale nemyslí, že by celý život měl strávit ponořený do výparů z tiskových barev. Chce Bohu sloužit užitečnějším způsobem, proto odchází z tiskárny, aby oblékl mnišskou kutnu.
Položí nejvyšší oběť
Vydává se na pouť Východními Čechami. Prochází Čáslavskem, Boleslavskem, Hradeckem a Chrudimskem. Na rozdíl od jiných radikálních protireformátorů ale nepostrádá lidskost.
Jak podotýká Hora-Hořejš „byl navíc vzorem laskavého misionáře, ve chvílích nutnosti kdykoliv připraveného přinést oběť nejvyšší.“ Misijní činnost se mu stane osudnou. Během morové rány v Kutné Hoře pomáhá ošetřovat nemocné.
Společně s ním na hlízový mor roku 1680 umírá ještě dalších 22 jezuitů z pražského Klementina.
