V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.
Tentokrát zkusíme zjistit, odkud se mohl vzít název oblíbené polévky anebo proč pečení holubi nelétají do úst. Nahlédneme na to, proč má strach velké oči a co podle moudrých pranostik našich předků můžeme očekávat od srpna.
… strach má velké oči
Jestliže se něčeho bojíme, logicky se v myšlenkách o reálném (nebo domnělém) nebezpečí zaobíráme různými katastrofickými scénáři. Ale ve většině případů se ukáže, že naše obavy byly přehnané a nic z toho se nestane.
A pokud trable přece jenom přijdou, jsou nakonec mnohem menší, než jsme čekali. A nejenom moderní psychologové, ale už naši předkové věděli, že vůbec to nejhorší je uvažovat nad problémy v noci.
Epocha dodává:
V tichu a samotě se totiž dá snadno propadnout velké beznaději. Navíc si tím přivodíme špatný spánek a okrádáme se o síly, které budeme potřebovat. Jiná lidová moudrost říká, že velké oči může mít také hlad.
V tomto případě to znamená, že když je člověk hladový, naloží si větší porci, než je schopný sníst. Zkrátka a dobře: oči by jedly, ale žaludek už nemůže. Ze stejného důvodu se tvrdí, že „hlad je nejlepší kuchař“: hladoví spořádáme i to, co by nám jinak nechutnalo.
… srpnové pranostiky
Srpen je ještě letním měsícem, ale také jakousi spojnicí s podzimem. Zejména na jeho konci už bývá toto nadcházející roční období doslova cítit ve vzduchu.
V dřívějších dobách byl za počátek podzimu považován již svátek svatého Vavřince (10.8.) a proto se hodně srpnových pranostik týká právě svátku tohoto světce.
Epocha připomíná:
Ten byl pro minulé generace důležitý, říká se například, že „Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje.“ A jiné předpovědi se týkají třeba i zimy, třeba:
„Je-li v prvních dnech měsíce srpna horko, příští zima bude dlouho bílá.“ Dokonce se díváme také do příštího roku:
„Hřímá-li v srpnu, praví se, že budoucího roku hojná úroda a množství deště jest k doufání.“ A protože v srpnu se už zkracují dny, tvrdí se, že „Bartoloměj svatý (24.8.) odpoledne krátí.“
… kulajda
Když si pochutnáváme na kulajdě, jde o vydatnou a chuťově skvělou polévku se smetanou, bramborami a koprem. Odkud se vzalo se její poněkud zvláštní jméno? Původ tohoto názvu není zcela jednoznačný.
Může jít prý o zkomolené jméno kdysi známé jihočeské lidové kuchařky Adelaide Kuhové, která byla německého původu. Podle krajového zvyku se její jméno vyslovovalo Kuh Adelaide.
Epocha přibližuje:
Podle některých jazykovědců se z něj nakonec stal po menších úpravách název pro kulajdu. Ale další možností je, že toto slovo vzniklo z nářečního výrazu zakudlat nebo zakudlit, což znamená zahustit moukou či jíškou.
A pokrm samotný také nabízí řadu možností. Neexistuje totiž univerzální recept, k základním surovinám (smetana, brambory, kopr a vejce) se dle regionů přidávají různé ingredience.
A mění se i názvy, polévce se říká třeba také kudlavka nebo kulimajda.
… pečení holubi nelétají do úst
Pokud se řekne, že někomu létají pečení holubi do úst, je to příjemná představa nicnedělání, spojeného s dodávkou skvělé lahůdky. Ale motiv je to vpravdě pohádkový, v běžném životě se ničeho takového nedočkáme.
Podle jazykovědné knihy staré více než 100 let se však o pečených holubech, kteří jen tak do úst nikomu nepřiletí, mluví už v antickém Řecku.
Epocha doplňuje:
Hovoří o nich někteří tehdejší spisovatelé a zhruba od 16. století se dá toto tvrzení zaslechnout i ve francouzštině. Holubi se objevují také v některých dalších rčeních a pořekadlech. Často jsou (společně s holubicemi) symbolem něčeho jemného a křehkého.
Například „holubí křídla“ označují předměty lehké, měkké a příjemné na dotek a „mírný jako holoubek“ platí pro dobromyslné a mírumilovné lidi.
