Řecké slovo „barbaros“ znamená v překladu cizinec nebo cizinka. Právě tímto významem se proto vykládá ženské jméno Barbora.

Římané ovšem slovem barbaři označovali národy, kterým pohrdali, protože podle jejich názoru nedosahovali jejich úrovně. Nerozuměli jim, protože tito lidé hovořili jiným, jin neznámým jazykem. Barbora tedy značí někoho, komu nerozumíte, může se ale přeložit i jako brepta.

Nebojí se ozvat

Ale zpátky k Řekům. Řekové měli pocit, že cizinci breptají. Usoudili, že cizí jazyky nezní tak hezky jako jejich vlastní řeč, tedy řečtina. Příchozí odjinud proto jednoduše nazývali barbary, což od nich, jak už jsme zmínili, přejali i Římané.

Skončí na mučidlech

Zřejmě první známou nositelkou tohoto jména se stala Barbora z Nikomédie (v dnešním Turecku). Krásná dívka se nebojí ozvat, zkrátka „breptá,“ protestuje, hovoří jinak než souhlasně, než je zvykem.

Odmítne všechny nápadníky, protože se nechala pokřtít. Její otec ji ale udá místodržícímu, jenž Barboru nechá mučit, a nakonec i popravit. Dívka je svatořečena.