Básník Johann Wolfgang Goethe se 12. července 1788 prochází parkem podél řeky Ilm v německém Výmaru (spolková země Durynsko). Náhle se před ním vynoří dívka, udělá pukrle a předá mu dopis. 

Christiane Vulpiusová (1765-1816) ostýchavě vypráví, že list je od jejího bratra Christiana Augusta Vulpiuse (1762–1827), začínajícího spisovatele bez příjmu.

Prosí v něm o pomoc a Johann Wolfgang Goethe (1749–1832)  ho neodmítne. I proto, že se mu neotesaná dívka líbí. Ještě téhož dne ji pozve k sobě domů a udělá z ní svoji milenku. Jejich vztah ale musí zůstat utajený.

Christiane se ke Goethovi plíží za tmy, pozdě v noci se vrací domů a druhý den ráno už v textilní dílně přišívá látkové květiny.

Goethe se stahuje do ústraní a užívá si sladkých chvilek s přítelkyní. O velké vášni svědčí jeho poznámky k účtům z té doby „Spravit postel, 6 párů prasklých popruhů s hřebíky…zničenou postel znovu spravit…“

Přijme těhotnou

Klevety o Goethově novém vztahu se začínají po Výmaru šířit na jaře 1789. Místní smetánka se diví, jak může tak vzdělaný muž ztrácet čas s neohrabaným děvčetem, které stěží umí psát.  Netuší, že Goetha k Christianě přitahuje především její živočišnost.

Když dívka v létě téhož roku zjistí, že je těhotná, básník ji okamžitě přijme do svého domu. Tím ale poruší zákon, protože mimomanželský sex se trestá pokutami i vězením.

Stěhování kvůli skandálu

Goethovi skandál nakonec projde, ale jen za tu cenu, že se musí i s Christiane odstěhovat do domku za hradbami. Drbny by neustály, aby se v centru města zabydlel bez církevního požehnání. Christiane ale po boku Goetha nečekají jenom šťastné chvíle.

Z pěti dětí, které mu porodí, přežije jenom prvorozený August (1789–1830), ostatní umírají v kojeneckém věku.

Svému muži dává prostor

Prostá žena ale dokáže to, co nezvládnou dámy ze salonů: udržet si Goethovu lásku až do své smrti. Básník oceňuje její milostné umění i s láskou připravované jídlo. Christiane stihne všechno:

Uklidit, vyprat, ušít, vyžehlit, postarat se o drůbež a zahradu, topit v domě a šetrně vést domácnost. Goethovi přitom dává prostor, aby se mohl věnovat literární tvorbě. Nakonec se po dlouhých letech soužití dočká 19. října 1806 i sňatku v sakristii svatojakubského kostela ve Výmaru.

Bojí se smrti

„Dá se tomu věřit, že tato osoba se mnou žije už dvacet let?

Ale právě to se mi na ní líbí, že se nevzdává ničeho ze své podstaty, že zůstává jaká je,“ chválí Goethe v roce 1808 svoji ženu. Když ale v roce 1816 nemocná Chistiane umírá, ani nevkročí do jejího pokoje. Strašně se totiž bojí smrti.