Skip to content

Proč mohli mít pivovarští dvojí příjem?

„Jdi k čertu s tím spolkem,“ odfrkne jeden pražský sladovník na nabídku druhého. Nemá zájem vytvářet nějaké regule. Co kdyby ho ta přísná pravidla připravila o tučné zisky? To přece nemůže připustit.

Roku 1348 v Praze působí 287 sladovníků a 36 pivovarníků. Sladovnický cech se vytváří pomalu, protože právovárečným měšťanům se nechce do žádného spolku. Vaření piva se bere jako obchod, ne řemeslo, takže pivovarští mohou mít ještě další živnost, a tedy dvojí příjem, a tím pádem vyšší zisky.

Vidina zisků mnohé sladovníky odrazuje sdružovat se do cechu.

Tohle pravidlo potvrzuje dokonce ještě v roce 1398 Václav IV. (1361-1419). Cechovní pravidla sladovníků v Praze se proto zrodí až v roce 1407.

Sladovnictví mohou provozovat i ženy, třeba vdovy po sladovnících. Patří i do jejich cechu.

Zapadne se m i vdova

Do bratrstva sladovníků patří i sládci, pivovarníci, mládek a čeleď i šrotéři (dopravci piva). Dále nákladníci čili podnikatelé dodávající pivo, kteří mají právovárečný dům a sami si vyrábějí slad i pivo, a šenkýři.

Dobře sem zapadne i vdova po muži, zastávajícímu tato řemesla, ovšem s jedinou podmínkou. Nesmí se dopustit žádného prohřešku proti své poctivosti.

Na pražské Nové město se musejí přestěhovat i sladovníci.

Výnosná živnost

Jde o výnosné řemeslo, na Starém Městě si v období 1324-1394 pořídí 9 sládků dům a získá měšťanství. O rozvoj sladovníků se stará i Karel IV., který roku 1348 nařídí, že se do roka musí na Nové Město přestěhovat část staroměstských sladovníků.

Na Starém a Novém Městě potom od poloviny 14. století do roku 1419 působí 86 sladoven a 55 pivovarů.

Foto: Wikimedia Commons
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články