Císařskou korunu položí na Karlovu hlavu 5. dubna 1355 v Římě kardinál Pierre de Colombiers. Korunovační cesta se ale později hodně zdramatizuje.
Karel IV. (1316–1378) zamíří 6. května 1355 do Pisy, kde mezi sebou bojují znepřátelené rody Raspantů a Bergolinů. Obě rodiny by rády získaly panovníka na svoji stranu. Jenže Bergolinové se domnívají, že sympatizuje s Raspanty.
Proto povstanou. Výsledkem jejich vzpoury je požár části paláce, kde se Karel ubytoval se svojí třetí manželkou Annou Svídnickou (1339–1362). Plameny zachvátí budovu během noci z 19. na 20. května.
Manželku odvedou z města
Císařští manželé z ní utíkají jen v nočních košilích. Tím ale nic nekončí. „Požár založil císař, chce město připravit o výzbroj a zaprodat ho Florenťanům,“ kolují městem falešné zvěsti.
Karel se proto ocitá v úzkých, navíc už rozpustil část svého ozbrojeného doprovodu. Jeho vojákům se ale nakonec povede Annu odvést z města a se zbytkem svých mužů si už Karel s nepřáteli poradí.
Císař se navzdory své zálibě v turnajích a četným úrazům dožije stáří. Zubatá si pro něho ale jednou stejně přijde…
Se smrtí zápasí několik dní
Slunce už zapadlo před třemi hodinami. Kalendář ukazuje datum 29. listopadu 1378. Karlovi je 62 let, což není na dnešní poměry příliš vysoký věk, ale ve středověku se už považuje za kmeta. Lehce se pohne na lůžku.
V posledních letech ho sužují různé choroby, nejhorší utrpení působí dna, kvůli které je někdy problém se postavit na nohy. Teď ale nemůže opustit postel, protože si zlomil krček stehenní kosti.
Antropolog Vlček předpokládá, že k tomu došlo „při pádu či seskoku z koně nebo pádem ze schodů“. Do toho se přidá další z těžkých záchvatů dny. Panovník statečně zápasí se smrtí několik dní a tenhle je jeho posledním. Dvořané už v tichosti připravují majestátní pohřeb.
