Po smrti své ženy se Johann Beethoven (1739/1740–1792) stále více oddává alkoholu a tyranizuje svého syna Ludwiga.

Když se s přítelem pozdě v noci vrací z nějaké pitky, neváhá Ludwiga van Beethovena (1770–1827) vzbudit a nutit ho, aby jim dlouhé hodiny hrál na klavír.

Ludwigův pradědeček Wilhelm i dědeček Ludwig obchodovali s vínem. Zřejmě proto má Johann k pití blízko, a když přijde krize, zcela mu propadá. Malý Ludwig je svědkem toho, jak se z otce stává permanentně opilá troska.

Přicházejí krize

Situace dojde dokonce tak daleko, že výplatu dvorního tenoristy dostává Ludwig, aby ji otec hned nepropil. Mladý hudební talent se místo něj staví do čela rodiny. Musí se postarat o své sourozence.

Na vlastní oči vidí, co přílišné popíjení z člověka udělá, přesto i on démonu alkoholu v dospělosti podléhá… Také v jeho životě totiž přicházejí krize. Už v jeho 28 letech se objevují první příznaky nedoslýchavosti.

Vínem proti hluchotě

V roce 1802 uvažuje dokonce o sebevraždě. Nemůže navázat trvalý vztah s žádnou ženou, cítí se sám, jeho zdravotní problémy se zhoršují. Stává se nesnesitelným, nevypočitatelným. Poštve proti sobě i tu hrstku přátel, která mu ještě zbývá.

Není divu, že se jeho jediným společníkem stále častěji stává pohár vína. Přesto i v nejhorších dobách tvoří své symfonie. Od lásky k alkoholu se ale nedokáže odpoutat. „Víno mi dělá dobře,“ tvrdí ještě na smrtelné posteli.