„Jako dárek mu musím věnovat tyhle svoje šaty,“ přemítá zoufale Vladislav Jagellonský, když očekává přijetí cizího vyslance na svém dvoře. Na nákladné dárky mu v kase už nezbývají peníze.
Když roku 1471 nastupuje na český trůn Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) na trůn, potýká se s dluhy, kterému zanechal jeho předchůdce Jiří z Poděbrad (1420–1471).
Historik František Palacký (1798–1876) dokonce tvrdí, že dosahovaly závratné výše 150 –160 tisíc zlatých (pro porovnání: 20 tisíc zlatých vyplatil roku 1475 uherský král Matyáš Korvín za postoupení středočeského Kolína).
Šlechta platit nebude
Situace nového panovníka proto vůbec není jednoduchá. „Dluhy po kacířském králi platit nebudeme,“ vzkáže Vladislavovi katolická šlechta. Města na tom nejsou tak dobře, aby byla schopna splatit dluhy královské pokladny. Hospodářství po husitských válkách se stále ještě úplně nevzpamatovalo.
Dárek pro vzácné hosty
Vladislavův dvůr má k luxusu daleko. V porovnání s francouzským královským dvorem, který si žije na vysoké noze, má jenom osminu dvořanů. Když není zbytí, věnuje vzácným návštěvám i svoje šaty, protože nemá jiný vhodný dar. Stává se ale potom, že sám nemá na nové oblečení.
Šetří i v kuchyni
Český historik Josef Macek (1922–1991) píše, že Vladislav dokonce zasahuje do práce královské kuchyně, aby ušetřil. Problém je sehnat i kvalitní víno na hostinu. Za svého kuchmistra píše Vladislav listy slibující splacení dluhů.
Peníze si půjčuje například od Viléma II. z Pernštejna (1436–1521), jednoho z nejbohatších mužů království.
