Velká část turistů z Čech, kteří se rozhodnou, navštívit dalekou Sibiř, zamíří k jezeru Bajkal. A neprohloupí. Vracejí se nadšeni, bohatší o zážitky, které rozhodně nečekali.  Už na začátku je překvapí otázka jejich průvodkyně zájezdu:

„Kdo ví, jak je Bajkal dlouhý?“ Aniž čeká na odpověď, své svěřence šokuje: „Představte si, 636 kilometrů. To jezero je delší než vzdálenost z Plzně do Košic,“ vysvětluje…

Jezero Bajkal v jižní části východní Sibiře je opravdovým skvostem, na který jsou všichni Rusové náramně pyšní. Nejenže v celém širokém okolí zabezpečuje obživu místního obyvatelstva, ale je největší zásobárnou pitné vody na světě.

Nalézá se zde plná 1/5 celosvětové pitné vody. Byť jezero, často se tu vyskytnou až čtyřmetrové vlny! Bajkal není pro Sibiřany „ózero“, ale moře.

Do Bajkalu se vlévá 336 řek a vytéká jen jedna, Angara. Jak je to možné, že Bajkal nepřeteče? „Kam mizí všechna ta voda?“ ptají se zvědaví turisté. Jezero je hluboké přes 1500 metrů a vzniklo tektonickým procesem.

Nikdo neví, kde skutečné dno je, protože ho pokrývá silná vrstva usazenin a naplavenin, vysokých až šest kilometrů.  Dno je neustále v pohybu a stále se prohlubuje. Proto vody nikdy nepřetečou.

Ajaja – jedna ze zátok jezera Bajkal.

Místní delikatesou je zdejší, nejvyhledávanější ryba, Omul (Coregonus migratorius). Pečený na roštu nebo na holi je opravdovou pochoutkou. Vláda sice v roce 2004 odchyt zakázala, ale místní pytlačí vesele dál.

Zahlédnout se občas dá i něrpa, což je takový hravý mořský tuleň. Ale jak se sem z moře dostal, vám nikdo nevysvětlí. Nekorunovaným králem Bajkalu je ovšem Jeseter sibiřský (Acipenser baeri)! Měří až dva metry, živí malými rybkami a dožívá se až 60 let.

Jde opravdu opravdu o vzácnou rybu. Pytláci se snaží odchytit samice, když plují k výtěru do řeky Selengy, kvůli královsky placenému kaviáru. Plechovku se 30 gramy koupíte za 1200 korun. Na otázku co na jezeře loví, odpoví místní rybář Alexej rozšafně:

„Živorodou holoměnku, ale pokud myslíte na pevnině, tak tam máme jak vlky, tak medvědy!“ Holoměnka (Comephorus), tvoří 80 % zdejší rybí bio­masy.

Jeseter sibiřský je králem Bajkalu.

Odborníci spočítali, že slunce tu svítí více než 2 500 hodin ročně, asi jako ve Španělsku. Občas se stane, že turisté uvidí na jezeře pravou fatu morgánu.

Podle jedné legendy se v okolí Bajkalu narodila matka Čingischána a má se tu někde nacházet i Čingischánova hrobka.

Místní usedlíci se zapřísahají, že nad jezerem poletuji všemocní duchové země, hor, lesa a ohně, Buchan, Tengri, Chan a Nojon. Stáří jezera odhaduje na ­25–30 milionů let.

Bajkal je údajně novým, rodícím se oceánem a nehrozí, že by zmizel z povrchu země jako jiná jezera. Igor Chanajev, je vědcem, ichtyologem a ředitelem z Limnologického institutu a  pracuje na Bajkalu už více než 20 let.

Doufá, že ještě bude dlouho trvat, než lidstvo dokáže tento nádherný. Bajkal zničit nebo vybít ohrožené druhy.