Rajčata, bazalka a mozzarella. Naprosto jednoduchá, ale zároveň geniální kombinace. Mlsný jazýček italské královny Markéty Savojské se olizuje o ostošet. „Nic tak dobrého jsem dlouho nejedla,” prohlásí nadšeně jinak zdrženlivá panovnice.
Roku 1738 se na neapolské ulici Port´Alba objevuje podomní prodejce s typickým jídlem italské chudiny. Upečené křupavé placky ukládá do maličké cínové pece, kterou nosí na hlavě. Placky tu vydrží teplé. Zastaví ho dva hladoví nemajetní studenti.
„Pizza a otto,“ prohodí k prodavači. Podá jim placky potřené olejem a česnekem. Peníze po nich nechce. „Pizza a otto,“ znamená, že mohou zaplatit až 8 dní po snědení. „Je to poslední jídlo zadarmo na tomto světě,“ žertují Neapolitánci.
Občas totiž dlužník z řad bezdomovců umírá ještě před zaplacením. Následovníci pekaře si v roce 1830 otevírají první kamennou pizzerii na světě zvanou Antica Pizzeria Port´Alba (na neapolské ulici Via Port´Alba sídlí dodnes).
Sídlo na dobré adrese
Pekařů pizzy ve městě přibývá, jedním z nich je i Raffaele Esposito. Když se roku 1877 ožení se se svojí vyvolenou Mariou Giovannou Brandiovou, pocházející také z pizzařské rodiny, udělá ohromné štěstí.
Sňatkem získává pizzerii Pietro e Basta Cosi na ulici Salita S. Anna di Palazzo, kterou vlastní jeho tchán Enrico Brandi. Poprvé prý byla otevřena už roku 1760. Nyní se nachází na vynikající adrese pouhé tři minuty chůze od královského paláce…
Tři stejné placky
Večer 21. května 1889. Do Neapole právě dorazil italský královský pár Umberto I. (1844–1900) a Markéta Savojská (1851–1926). Ihned se ubytují v královském paláci. O příjezdu páru okamžitě informují noviny.
„Chci ochutnat nějakou místní specialitu,“ požádá po pár dnech královna znuděná jídelníčkem ve stylu francouzského dvora.
„Nevíme, zda byl (Esposito) opravdovým nadšeným příznivcem královny, je ale jasné, že musel mít hodně ambicí a snažil se o marketing,“ vysvětluje současný italský znalec dějin pizzy Antonio Mattozzi, proč posel s královninou žádostí zamíří právě k Raffaelovi.
Nebo je tahle pizzerie prostě jenom neblíže? Těžko říci. Esposito se ale chopí příležitosti a vyrobí tři stejné placky. První pokape olivovým olejem a obloží sýrem a bazalkou, druhou poklade ančovičkami a na třetí si nachystá něco jedinečného:
rajčata, mozzarellu a bazalku. Všechny upeče do křupava. Svoje dílo odnese s manželkou osobně do paláce.
Dopis jako důkaz
Královna je nadšená hlavně z poslední varianty v barvách italské trikolóry. Královskému pobočníkovi Gallimu Camillovi, který zodpovídá za stolování, nařídí napsat děkovný dopis. „11. června 1889. Vážený pane Raffaele Esposito (Brandi).
Potvrzuji, že tři pizzy, které jste připravili pro Její Veličenstvo královnu, byly vynikající,“ sesmolí pár řádek Camillo a nechává je doručit do Salita S. Anna di Palazzo nedaleko královského paláce.
„Můžeme ignorovat romantické prvky tohoto příběhu, ale zdá se, že vše skutečně dokazuje dokument z královské domácnosti, který je dodnes v pizzerii vystaven,“ odráží pochybnosti o pravdivosti příběhu Antonio Mattozzi. Pizza dostává jméno po královně- Margherita.
