Před 50 miliony lety se v lesích severní Ameriky začne prohánět plachý býložravec, vysoký půl metru a pomalu spásá trávu. Dávno vyhynulého tvora otisknou fosílie a dostane jméno eohippus neboli „nízký koník“. Před 1,5 milionu let se jeho potomci vyvinou v dnešního koně.

Později, asi před 900 000 lety, se koně rozšíří ze stepí Severní Ameriky do Starého světa, kde se později poprvé setkají s člověkem. Tak začíná nerozlučitelný vztah mezi koněm a člověkem – svědčí o tom důkazy v podobě archeologických nálezů z celého světa. Jaký význam měli koně pro člověka v různých epochách?

Ochočení koní

Nejstarší důkazy o setkání lidí s koňmi jsou malby v jeskyních z doby kamenné v Eurasii. V Novém světě, kde se koně vyvinuli ve stepích, vymírají po poslední době ledové asi před 9000 lety. Nejspíš za to může změna klimatu a přemíra lovu.

Svědčí o tom nalezené kosti. Jak stepy nahrazují lesy, koně mizí také ve velké části Starého světa. Ale ve stepích dnešní Ukrajiny, Ruska a Kazachstánu přežívá druh Equus caballus, ke kterému patří moderní koně. Někdy kolem 5000 let př. n. l.

si lidé v těchto oblastech koně ochočí a díky nim začnou víc cestovat.  

Koně v mýtech a rituálech

Nejstarší indo-evropské mýty vyprávějí o nadpřirozených a božských koních. Tehdy se díky rozšíření obchodu mýty šíří z Asie do Evropy až po Skandinávii.

 Jeden z nejdůležitějších se věnuje slunečnímu kultu, kdy pohyb slunce po nebesích symbolizuje kůň, zapřažený do vozíku.

Ve starém Řecku okřídlený hřebec Pegas, syn boha moří Poseidóna a Medúsy, jezdí po nebesích a žije ve stájích boha Dia na Olympu. Koně hrají důležitou roli i v pohřebních rituálech.

Terakotová armáda císaře Čchin Š‘-chuang-ti (vládl 221–210 př. n. l.). čítá v jeho mauzoleu přes 650 vyšňořených koní a asi 130 dvoukolových vozů.

Váleční koně

V polovině druhého tisíciletí před Kristem se koně již běžně používají jako válečná zbraň na  Blízkém východě a v Egyptě. Tento vývoj urychlí lehčí design dvoukolových válečných vozů a kovová udidla, která umožní bojovníkům koně lépe ovládat.

Informace o válečných koních sděluje chetitský trenér koní Kikkuli na tabulce v klínovém písmu. Pochází z let 1400 př. n. l. a pojednává o 184-denním cyklu tréninku koní, včetně krmení, odpočinku ve stájích a masáží.  Kolem roku 850 př. n. l.

válečné vozy začnou upadat. Během dalších 150 let vzniká na Blízkém východě kavalérie, vhodná téměř do jakéhokoliv terénu.

Chléb a hry

U starých Řeků a Římanů jsou sportovní klání vozů a koní součástí významných slavností. Řekové začnou závodit asi v době 1500 př. n. l. Zhruba 100 let po založení Olympijských her (začínají roku 776 př. n.

l.) jsou ke hrám přiřazeny i závody vozů a samostatných jezdců. To umožňuje elitním rodinám předvést své bohatství ze stájí. Pro Římany jsou závody spíš oblíbenou zábavou pro davy, kterou sponzoruje stát.

První a největší římský hipodrom Circus Maximus je postaven v 6. století př. n. l. V 1. století př. n. l. už tu závody sleduje na 250 000 diváků.

Návrat do Nového světa

Posledním lidem, kterým koně zásadně změní život, jsou původní obyvatelé Ameriky. Jejich předci je naposledy spatřili před 9000 lety.

Koně se do Nového světa vracejí roku 1519 se španělským dobyvatelem Hernánem Cortésem (1485 -1547), který se vylodí v dnešním Mexiku s 500 muži a 15 koňmi.

Indiáni vymění tažné psy za koně a naučí se s nimi lovit a bojovat daleko lépe, než běloši.