Telegrafistka Marta Šaršounová přebírá v sobotu 5. října 1918 kolem desáté dopoledne na poštovním úřadě na Šubertově náměstí v Dobrušce telegram určený jejímu nadřízenému, poštmistrovi Václavu Malému, členovi protirakouské odbojové organizace Maffie.
Když zprávu prostuduje, obličej se jí rozzáří radostí. Tuhle novinku si nemůže nechat pro sebe….
Sedmnáctiletá slečna, která se zaučuje u telegrafu, rozjařeně otevře dveře do haly pošty. „Je konec války! Máme samostatnost! Rakousko-Uhersko kapitulovalo,“ volá nadšeně a lidé čekající s dopisy a balíčky ve frontě se nestačí divit.
Netrvá dlouho a povídá si o tom celé město. Místní zastavují jeden druhého na ulicích. „Už jste to slyšel? Válka skončila!“ Obyvatelé zdecimovaní čtyřmi roky nedostatku si oddechnou.
Utopená orlice
Na náměstí se shromáždí hlouček lidí, ke kterému se přidávají další a další. Dorazí dokonce i místní kapela. Průvod se pak vydá ulicemi. „Pryč s ní!“ vykřikne kdosi a ukáže na rakouskou orlici na štítě zdejšího c.k. úřadu.
Okamžitě se najde několik dobrovolníků, kteří ji strhnou. Shromážděný původ dokonce vtrhne do místní věznice, odkud vyvede uvězněné vojenské dezertéry. Školní výuka se přerušuje a ven vyrážejí i děti. Na domech se objevují červenobílé prapory.
Celé město se rozsvítí lampionovým průvodem, v hospodách teče pivo proudem až do rána.
„Večer na náměstí, kde je spousta lidí, hraje hudba a Krauser ohnivě řeční, vítá se mír a boří se Rakousko……Jdeme pak na Červenou, kde je plno, jako ostatně ve všech hospodách,“ vypráví jistý pan Vaněk, očitý svědek událostí, který v Dobrušce tráví dovolenou a události si zaznamená do deníku. Jedna z rakouských orlic podle něj skončí v místním rybníce.
Monarchie trvá dál
Už 6. října 1918 se ale zjistí, že celé oslavy jsou jeden velký omyl. „Druhého dne se měšťané probudili a monarchie trvala dál,“ vtipkuje ve své novele Hráči spisovatel Karel Poláček (1892–1945), rodák z nedalekého Rychnova nad Kněžnou.
Podle něj se nenápadné městečko v podhůří Orlických hor dostalo do válečného stavu s Rakousko-Uherskem. K politováníhodné chybě nešťastné úřednice se ale c. k. úřady staví shovívavě. Četníci nic nehlásí, protože se přidají k oslavám.
Na hejtmanství zprávy o události budí spíše rozpaky. Na frontách první světové války už je rozhodnuto a nikomu se nechce nikoho trestat. Monarchie má své poslední dny spočítané.
Deníkové záznamy udělají jasno
Místní na celou událost postupně zapomenou. Později panují dokonce i pochybnosti o datu 5. října 1918. Ani záznamy v městské kronice netvrdí jednoznačně, že šlo opravdu o tento den.
„Zprávy o převratu ukázaly se klamnými,“ zapíše sice v říjnu 1918 místní kronikář Václav Pišl, ale jistý si není ani Karel Poláček.
Ve svých Hráčích se zmiňuje o sporech ohledně data, uvádí, zda se nejednalo například o 14. října 1918. Jasno ale udělají v roce 1968 objevené deníkové záznamy zmiňovaného pana Vaňka. Autentické svědectví nikdo nezpochybní.
A shluk teček a čárek, který vše odstartoval? „My dnes nevíme přesně, co ten telegram obsahoval, ale v každém případě si jeho obsah slečna Šaršounová vyložila tak, že skončila válka a máme samostatnost,“ dodává současný historik Jiří Mach.
Pravděpodobně zde stálo, že Rakousko-Uhersko je ochotno přijmout mírové podmínky amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (1856–1924) a Dobruška tak oslavila vznik republiky o tři týdny dříve.