Když ho zapadající slunce sevře paprsky pevně v objetí, i to nejledovější srdce rázem roztaje a San Francisco se na malou chvíli stává středobodem vesmíru. V pevných pilířích mostu Golden Gate je ukryto mnohé…

Počáteční nedůvěra v tak kolosální projekt, hektolitry potu, stékající po tváři vyčerpaných dělníků, jejich vyděšené výrazy po smrti jedenácti z nich, sladké polibky čerstvě zasnoubených párů i zasmušilé výrazy těch, kteří sem přišli dobrovolně ukončit svůj život.

Je to už 89 let, co se tenhle neodmyslitelný červenooranžový symbol San Francisca začal stavět.

Potřebujeme most!

Tak jako most samotný, i jeho zrod stojí na několika pevných pilířích – kreativní mysli, důvtipu, nezdolném odhodlání poprat se s každou překážkou, ale hlavně na obřích ambicích Josepha Baermanna Strausse (1870–1938), muže, toužícího se stát nesmrtelným.

A to se mu nakonec také povede. Myšlenka přemostit mořskou úžinu Golden Gate (Zlatá brána), oddělují San Francisco od okrsku Marin County, visí ve vzduchu poměrně dlouho. Trajekty, spojující oba břehy, totiž přestávají náporu lidí i aut stačit.

Jsem prý blázen jen…

První takové úvahy se datují ještě před rok 1920. To hlavní ale přijde až po něm. Do řady stavitelů, předhánějící se v nápadech si stoupne i Joseph Baermann Strauss, v té době už renomovaný autor krátkých sklápěcích mostů.

A brzo se z jejího chvostu vypracuje až do čela, za což může hlavně příznivá cena. Strauss zástupcům města nabídne, že most postaví za desetinu peněz než jeho konkurenti, tedy ne za víc než 25 milionů dolarů, na což spořiví radní slyší.

Stejně ale trvá ještě několik let, než vyplňování papíru vystřídají těžké stroje. Ty se poprvé dají do práce 5. ledna 1933. Strauss jejich rejdění pozoruje s napjatým výrazem. Prakticky ze všech stran musí poslouchat nářky, do jak nesmyslného podniku se pustil.

Špatně je na něm podle četného davu pochybovačů prakticky všechno. „Jen blázen může chtít postavit most před úžinu, sužovanou silnými mořskými proudy, prudkým větrem, mlhou a častými otřesy půdy. A do takových podmínek chcete nahnat dělníky?“ kroutí hlavou.

Víra v nesmrtelnost

Jenže Strauss je neoblomný. Počítá s tím, že cesta k nesmrtelnosti nebude snadná. Ale věří. Věří sobě, věří osvědčeným odborníkům, kterými se obklopí, špičkovým mostním inženýrům Charlesi Ellisovi (1876–1949) a Leonu Moisseiffovi (1872–1943) a také architektu Irvingu Morrowovi (1884–1952), který dostane na starost design mostu.

A v neposlední řadě věří rovněž řadě inovativních postupů. Při stavbě je využíván výhradně beton s vysokým obsahem křemičitanů, které ho chrání před účinky slané vody. Problémy s položením základů na skalnatém dně v 30metrové hloubce, kde potápěči kvůli zvířené a zkalené vodě nevidí na krok, jsou zase vyřešeny vodotěsným betonovým hrazením o tvaru i velikosti fotbalového hřiště, které silné mořské proudy odráží jako štít.

Bitva s přírodou

I přes všemožné vychytávky je stavba mostu neskutečnou dřinou. Dělníci v potu tváře makají na vodě, pod ní, na zemi i ve vzduchu. Přitom svádí neustálý boj s přírodou – rychle se střídajícím přílivem a odlivem, mlhou, bouřkami i silnými větrem.

Konce prací se nedočká 11 lidí. A mohlo jich být daleko víc, nebýt Straussových přísných bezpečnostních opatřeních. Ambiciózní stavitel dobře ví, že když se dělníci budou cítit bezpečně, budou i rychleji pracovat.

A tak jim rozdá kožené přilby vyztužené ocelí, ochranné brýle s tmavými skly či respirátory a vybaví je jistícími lany. Pod mostní konstrukcí pak nechá natáhnout záchrannou síť, což se záhy ukáže jako prozíravý tah, když se do ní zachytí 19 spadlých dělníků.

Na několikatunovou plošinu, která se 17. února 1937 nečekaně uvolní, je ale už krátká. O život tehdy přijde 10 mužů. Ten jedenáctý zahyne o čtyři měsíce dřív, když se na něho zřítí pojízdný jeřáb.

Nej své doby

Přes všechny obtíže mají dělníci hotovo překvapivě rychle. Už po čtyřech letech a čtyřech měsících. Za tu dobu vyroste přes úžinu Golden Gate v té chvíli nejdelší visutý most na světě s nejvyššími pylony a nejsilnějšími lany.

První zvědavci z řad veřejnosti se po něm projdou přesně 27. května 1937. Den na to se k nim připojí i první automobily.