Před 410 lety: Když císař neodolá nátlaku a vydá Majestát

„Nemám na vybranou,“ povzdychne unaveně nemocný císař Rudolf II. a připojí svůj podpis a pečeť na pergamen. Jeho otec Maxmilián II. kývl roku 1575 nekatolickým stavům na českou konfesi, společné vyznání víry. Něco za něco.

Tolerance víry za odsouhlasení nových daní i korunovaci jeho syna Rudolfa. Ten se teď ocitá v podobně nelehké situaci.

LISTINOU SI ZAJISTÍ LOAJALITU

Už léta má císař Rudolf II. (1552–1612) spory se svým mladším bratrem Matyášem (1557–1619), který v roce 1608 vtrhne na Moravu a přisvojí si ji. Je jen otázka času, kdy sáhne i po české koruně.

Rudolfovi II. zbývá jediná šance, jak si ponechat alespoň trochu své moci: dohodnout se s českými stavy. Chce si naklonit nekatolickou šlechtu a měšťany, aby věrně stáli po jeho boku v hrozící válce s Matyášem. A bez potvrzení náboženských svobod to nepůjde.

A tak, ač nerad a se skřípěním zubů, podepíše a 9. července 1609 vydá dokument, který povoluje i jiná vyznání než katolické. Podle listiny je možné „náboženství své volně a svobodně bez utiskování a všech překážek“ praktikovat.

Majestát na náboženskou svobodu klade šlechtě na srdce, aby svým poddaným nevnucovala svoji víru, ale nechala je, aby si sami vybrali.

Českému panovníkovi Rudolfu II. na sklonku života nezbývalo moc důvodů k radosti.

TŘI MOŽNOSTI VOLBY

Z jakých církví mohou lidé volit?

Kromě římskokatolické apoštolské církve také z kališnického vyznání, které navazuje na husitské tradice a kompaktáty zrušené ovšem už roku 1567. Další, ale státem neuznaná, je jednota bratrská vycházející z myšlenek švýcarského učence Jana Kalvína (1509–1564) a českého biskupa jednoty Jana Blahoslava (1523–1571).

Konečně do třetice církev evangelického augšpurského vyznání, která čerpá z učení německého teologa Martina Luthera (1483–1546). K luteránství se hlásí hlavně německy mluvící obyvatelé ze severu a západu Čech a také ze Slezska.

S Ferdinandem II. přichází do českých zemích vlna rekatolizace.

NEKATOLÍKŮM ZHOŘKNE ÚSMĚV

České stavy jásají. „Kostelové otevříni, Čechové obveseleni, co Maxmilián slíbiti, to Rudolf ráčil splniti,“ veršuje nadšeně Jan Amos Komenský (1592–1670).

Listina se stává součástí zemských desek jako zákon platící pro všechny země Koruny české a vůbec nejliberálnější zákon tehdejší Evropy. Nekatolíkům v Čechách ale brzy zhořkne úsměv na rtech.

Krátce po porážce stavovského povstání roku 1620 císař Ferdinand II. Habsburský (1578–1637) listinu rozstřihne do tvaru písmene V a spálí její pečeť. V roce 1627 se pak jediným povoleným náboženstvím opět stává katolické.