Lidské choutky jsou všelijaké, některé jsou však poněkud zvrácenější než jiné. Mozku člověk neporučí, je ale třeba, když jeho chování začne ohrožovat okolí, aby sám uznal, že potřebuje pomoc, a urychleně ji vyhledal. Jaké jsou ty nezvrácenější sexuální deviace?

Gerontofilie

Gerontofilie je termín označující netypickou sexuální úchylku, kdy mladý jedinec vyhledává jako sexuálního partnera osobu pokročilého věku se skutečně výraznými znaky stáří.

Zjednodušeně řečeno, gerontofila nepřitahuje nikdo, kdo nemá tělesné znaky stáří. Výraz gerontofilie vůbec poprvé použil v roce 1901 německo-rakouský neurolog, psychiatr a zakladatel moderní sexuologie Richard von Krafft-Ebing (1840-1902).

Ačkoliv se tato porucha řadí mezi parafilie neboli sexuální úchylky považované za poruchu osobnosti není oficiálně uváděna v žádném z klasifikačních seznamů poruch.

Objektofilie

Říká se, že je možné milovat skutečně cokoliv. Lidé postižení objektofilií to vnímají doslova, jejich „láska“ je směřována na neživé předměty. Objektofilie je úchylka, jež se vyznačuje reálnou láskou k nějakému konkrétnímu objektu, nebo k věci.

Lidé tyto neživé předměty, domy a objekty doopravdy milují a sexuálně se jimi vzrušují, dokonce s nimi uzavírají nevšední manželství.

Příkladem, jenž by mohl mluvit za všechny, je Američanka Erika Eiffel, která se zamilovala do Eiffelovy věže, tu si následně v roce 2008 vzala za „manželku“.

Tato sexuální deviace byla poprvé oficiálně uznána v roce 2009, do té doby byla považována za pouhou kuriozitu.

Nekrofilie

Nekrofilie bývá často označována také jako nekromanie. Jedná se o druh parafilie, kdy dotyční jedinci projevují nadmíru svou náklonnost k „mrtvolám“.

Samotný termín byl poprvé užit zřejmě v roce 1886 ve studii Psychopathia Sexualis sexuologa Richarda von Krafft-Ebinga.

Ačkoliv se jedná o jen zřídka popisovaný zločin, jde podle vědců o rozšířenou deviaci vyskytující se například u lidí, kteří pracují s mrtvými těly.

„Vzrušuje mě, že žena o sobě neví – vlastně mi pro představu stačí, že je třeba v bezvědomí. Je nehybná a já můžu dělat, co chci, bez následků a zodpovídání se z toho,“ stojí v záznamech jednoho konkrétního nekrofila.

Pedofilie

Pedofilie bezesporu patří mezi ty nejnebezpečnější sexuální deviace, vědci dlouhá léta pracují na jejím lepším pochopení a také na tom, zda je možné tuto úchylku léčit a vyléčit.

Pedofil váže své sexuální touhy k dětem, k nimž ho přitahuje hlavně jejich poddajnost, nevinnost a bezprostřednost. Pravý pedofil má děti rád, rozumí si s nimi, pokud nepřekročí jistou hranici a nezačne vyhledávat fyzický kontakt s dětmi.

Výsledky studie z roku 2019 vědců z Nového Jižního Walesu ukazují, že pedofilie je začarovaný kruh, 33-75 % dětí, které byly někdy sexuálně zneužity, se v dospělosti stávají aktivními pedofily.

A co ti, kteří zneužiti nebyli? Při studiu mozku aktivních pedofilů bylo odhaleno, že jejich mozky jsou daným směrem naprogramované.

Mnozí pedofilové „drží své sklony na uzdě“, dokonce mohou založit normální rodinu, kolikrát vůbec nevyhledávají dětskou společnost a své potřeby řeší jinými způsoby.

Zoofilie

Fyzická trvalá či dlouhodobá náklonnost s erotickým přesahem ke zvířatům se nazývá zoofilie. Problematikou v řazení této poruchy do klasifikačních programů je fakt, že o její existenci není odborná shoda, o čemž svědčí také rozdíly v trestním právu.

Přestože je zoofilie v některých zemích trestná, najdou se státy, v nichž je dosud tato deviace legální.