Vede z pražského Václavského náměstí do Hybernské ulice a směle se může pyšnit titulem rekordmanka. Jenom málokterá ulice u nás totiž přepisovala svůj název tolikrát, jako tato.

V Opletalově ulici v domě č. p. 1663/38 se roku 1921 zrodí stálé kino Sanssouci s celkem 1100 místy, největší v Československu. V domě č. p. 920/3 U Turků sídlí v letech 1880–1941 redakce českého deníku Národní listy.

Kdo bydlí celý život v Opletalově ulici, musí si několikrát nechat tisknout nové vizitky.

František Ruth (1854–1926) píše v Kronice královské Prahy, že ještě v 16. století tu „rostla tráva, na níž lidé lehali, odpočívajíce.“ Původně je ulice rozdělena na dvě části – první od Václavského náměstí k dnešní Růžové ulici, druhá od Růžové k Hybernské.

400 let beze změny

Část od Václavského náměstí k Růžové ale kupodivu vydrží se stejným názvem přes 400 let.

Od začátku 15. století až do roku 1839 se jí říká Bosácká podle Jana Bosáka, majitele domu č. p. 935/13. V 17. století ale má dva názvy. Komu se nelíbí Bosácká, říká jí Turkova podle domu u Turků (č. p. 920/3).

Krátké slepé uličce proti tomuto domu se koncem 14. století (rok 1396) říká „V Betlémě“ a později „V cípu“.

Druhé části mezi Růžovou a Hybernskou ulicí se říká Chudobická podle Chudobic, vesnice v místech, kde v polovině 14. století vzniká Nové město pražské. Historik Václav Vladivoj Tomek (1818–1905), autor Dějepisu města Prahy, tvrdí, že tu bydleli chudí lidé.

Později název nahrazuje Dolejší Hradební, právě tady totiž vedou novoměstské hradby. Od roku 1839 se celá ulice jmenuje Mariánská po Marii Anně (1803–1884), manželce rakouského císaře Ferdinanda V.

Světáka střídá hudebník

Po vzniku Československa se přetváří v Lützowovu (v letech 1923–1940). Rakousko-uherský diplomat hrabě František Lützow (1849–1916) je světoobčanem. Po matce Angličan, žije v Rakousko-Uhersku, píše o českých dějinách, umírá ve Švýcarsku a pohřben je v českém Vamberku.

Úředníci protektorátu Čechy a Morava ale roku 1940 dávají přednost německému hudebnímu skladateli a na nárožích se objevuje tabulka Beethovenova. Osvobození Československa roku 1945 znamená návrat k Lützowově.

Uplynou dva roky a není vhod ani tohle jméno.

Roku 1947 se část od Růžové k Hybernské jmenuje Opletalova, podle Jana Opletala (1915–1939), vysokoškolského studenta, zabitého při protinacistické demonstraci 28. října 1939.

Jeho pohřeb 15. listopadu 1939 se stává záminkou k uzavření vysokých škol. Roku 1952 už tento název patří celé ulici, což je zatím poslední výměna jmen.