Skutečným pokladem z pravěké doby jsou pro archeology nálezy figurek znázorňujících lidské postavy. Zpravidla se jedná o ženy, proto se pro ně vžil název venuše, tedy symboly lásky a plodnosti.
Však právě také místa na těle, která s plodností souvisejí, bývají na těchto starodávných uměleckých dílech, znázorněna nejdůkladněji.
Venuše představovaly v dávných dobách symbolickou pramáti. Podle odborníků šlo o hluboce spirituální pojetí života v protikladu ke smrti, spíše než jen o jednoduchý sexuální symbol či idol krásy.
V relativně nedávném období byly nalezeny dvě velmi staré (asi 200 000 až 300 000 let) sošky venuší:
venuše z Berechat Ramu (dlouhá 3,5 cm) byla objevena na izraelských Golanských výšinách v roce 1981 a venuši z Tantánu (dlouhá 6 centimetrů) se podařilo najít v jihozápadním Maroku v roce 1999. Odborníci je však pokládají za jakýsi „kamenný samorost“.
Pravděpodobně tedy nebyly zhotoveny lidskou rukou, jen předky člověka zaujaly svou podobností k lidskému tělu.
Jeden z nejvzácnějších archeologických pokladů nalezených na našem území našel své nové bydliště v Moravském zemském muzeu v Brně. Věstonická venuše, soška ženy vypálená z hlíny, je stará 30 000 let. Její výška je 11,5 cm, šířka 4,4 cm a tloušťka 2,8 cm.
Venuši nalezl Emanuel Dania (1901–1974), preparátor a technický vedoucí výzkumů Karla Absolona (1877–1960) v Dolních Věstonicích, dne 13. 7. 1925, v pradávném ohništi.
V době nálezu byla rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Soška má velká ňadra, zřetelné břicho, plné hýždě a ztvárněná záda. V roce 2004 podstoupila důkladné „vyšetření“ na tomografu.
Výsledky potvrdily, že venuše je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní však navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Objevil se také zajímavý detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let.
V ohništi, kde byla soška nalezena, zřejmě docházelo k záměrnému ničení hodnotných předmětů, jak o tom svědčí nejen velké množství deformovaných zlomků dalších keramických sošek především zvířat, ale také několik set přepálených jader a nástrojů z pazourku.
Podobné obřady jsou známé i od severozápadních indiánů, kteří takto demonstrují svoje postavení a vliv.
Věstonická venuše představuje ve světovém měřítku zcela unikátní svědectví kultury a spirituality spojené s šamanistickým výkladem světa tehdejších lovců a sběračů žijících v Evropě a na území Moravy.
Jen deset let uplynulo od chvíle, kdy archeologové z univerzity v Tübingenu objevili dosud nejstarší nalezenou sošku lidské postavy.
Švábská venuše, stará 35 000 až 40 000 let, znovu spatřila světlo světa v září 2008. Badatelé ji nalezli při vykopávkách v jeskyni Holhe Fels v pohoří Švábská Alba na jihozápadě Německa.
Autor sošky jako materiál použil mamutí kost. Ve svém díle zdůraznil podobně jako jeho mladší kolega při tvorbě Věstonické venuše velká ňadra. Naopak, s končetinami si příliš práce nedal.
Malé očko na hlavičce figurky naznačuje, že ji poté kdosi nosil zavěšenou kolem krku.
Hadec nebo též serpentinit je druh metamorfované horniny. Právě z jeho zelené formy je vytvořená venuše z Galgenbergu, která je stará 30 000 let. Objevena byla 23. září 1988 v rakouském Stratzingu.
Vysoká je 7,2 centimetrů a váží zhruba 10 gramů. Její postoj připomíná zvláštní tanec, a proto dostala přezdívku „Fanny z Galgenbergu“ podle kdysi populární tanečnice Fanny Elßlerové (1810–1884).
Pravěké sošky žen bývají zpravidla plnoštíhlé. Ovšem, existuje výjimka. Landecká venuše (zvaná též Petřkovická venuše) je jedinou štíhlou venuší nalezenou v Evropě, konkrétně na ostravském vrchu Landek.
Bezhlavé, 4,6 cm vysoké torzo těla mladé ženy, objevil archeolog Bohuslav Klíma pod mamutí stoličkou v místě pradávného sídliště lovců mamutů. V její blízkosti bylo nalezeno mnoho dalších artefaktů a úlomků. Stáří sošky je odhadováno na 23 000 let.
Dle mínění odborníků, socha hlavu nikdy neměla. Pravděpodobně znázorňuje mladou dívku v rané fázi těhotenství. Pravěký umělec měl zřejmě rád tvrdou práci, protože Landecká venuše je vyrobena z krevelu, tedy ze železné rudy.
V srpnu roku 1907 byla při stavbě železnice kousek od dolnorakouské Křemže objevena Willendorfská venuše. Stáří 11 centimetrů vysoké paleolitické vápencové sošky je odhadováno na 25 000 let, je tedy mladší než její moravská sestřička z Věstonic.
I ona představuje postavu bujných tvarů, zatímco obličej znázorněn není, tak ňadra a pohlavní orgány jsou propracovány až s překvapující důkladností. Materiál, ze kterého je vyrobena, tedy vápenec, naznačuje, že její původní domov byl na území České republiky.
