Toužíte po samotě a klidu? Na ostrově Tristan da Cunha na jihu Atlantského oceánu je obojího dostatek. Bez starostí tu můžete odložit i svůj mobil – k ničemu vám totiž nebude, místní mají k dispozici pouze satelitní telefon.
Od nejbližšího obydleného místa, ostrova Svatá Helena, je tento ostrov, patřící Velké Británii, vzdálen 2173 kilometrů. Vítejte na nejodlehlejším místě naší planety.
Představte si život bez hluku velkých měst, bez dopravní zácpy a beze spěchu – na malém ostrově Tristan da Cunha není kam spěchat. Ostrov se nachází uprostřed širého oceánu na půli cesty mezi Jižní Amerikou a Jižní Afrikou, daleko od všech kontinentů.
Nemá letiště, a tak ho lze zásobovat (nebo navštívit) pouze lodí. Žije zde necelých tři sta obyvatel, především v hlavním městečku Edinburgh of the Seven Seas (Edinburgh sedmi moří).
Daleko od všeho
Ostrov svou přezdívku „nejodlehlejší místo světa“ nezískal náhodou.
Břehy nejbližšího kontinentu jsou od Tristan da Cunha vzdáleny zhruba jako Island od České republiky – od Afriky je vzdálenost 2400 km, od Jižní Ameriky, druhého nejbližšího kontinentu, pak 3360 km.
Lodě, které vyplouvají z Kapského Města, k ostrovu připlouvají jen v několikatýdenních intervalech.
Kvůli útesům není snadné k ostrovu, kde se teploty v průměru pohybují mezi deseti až dvaceti stupni nad nulou, ani připlout, situaci ztěžují i časté bouřky a mlhy. Osamocený ostrov jako by si svou izolovanost a nedostupnost před cizinci sám chránil.
Domov na sopce
Tristan da Cunha je hlavní ostrov stejnojmenné skupiny vulkanického souostroví, která je součástí britského závislého území Svatá Helena. Sopka Queen Mary’s Peak je vysoká 2062 metrů a zabírá prakticky celý hlavní obydlený ostrov.
Představuje také jediný problém místních. Podle geologů je sice nyní v klidovém stavu, ale není to tak dávno, kdy ohrozila životy ostrovanů – v říjnu 1961 se z ní začaly náhle řítit kameny.
Kvůli následné erupci britská vláda evakuovala všechny obyvatele ostrova do Anglie, kde se rychle stali mediální senzací a byli podrobeni nejrůznějším lékařským testům. Když se o pár měsíců později sopka uklidnila, téměř všichni se chtěli vrátit zpět na ostrov.
Jedna velká rodina
Na ostrově žije jen okolo osmdesáti rodin, u nichž se střídá ani ne deset příjmení.
Jsou většinou geneticky příbuzní – většina místních pochází z pouhých 15 předků, kteří přijeli na ostrov mezi lety 1816 až 1908. Žijí v malé osadě na severozápadě ostrova, ve které mají mimo jiné poštu, kavárnu, bar, obchod se smíšeným zbožím, školu, sál Prince Philip Hall, kde se pořádají taneční zábavy, a policejní stanici, která zaměstnává jednoho policistu.
Všichni si tu vzájemně pomáhají, vše sdílejí, nezamykají dveře svých domů – nemají proč. Půda je společným vlastnictvím, o které se všichni starají. Sami sebe místní popisují jako jednu velkou rodinu.
Jediná silnice
Ostrov Tristan da Cunha je velký jen 207 km2 a nachází se na ní pouze jedna silnice, která je dlouhá něco málo přes tři kilometry a po které jezdí malý autobus.
Během Vánoc se místní sbalí a vydají se z osady Edinburgh of the Seven Seas po silnici do svých chatek, aby si zde užili týdenní dovolenou. Jinam se na dovolenou ostrované nemají kam vydat.
Pokud by chtěli vyrazit pryč z ostrova, strávili by jen cestováním tam a zpět dva týdny. Jedinou příležitost, jak se na chvíli vzdálit z hlavního ostrova, tak nabízejí jen další ostrůvky – třeba Nightingale, který je domovem tučňáků skalních a albatrosů.
Brambory a humři
Místní se živí zemědělstvím a rybolovem a jsou, jak lze očekávat, velmi soběstační. Rodiny chovají ovce, krávy a slepice. Každá rodina pak obhospodařuje několik polí za hlavním městem, na kterých se pěstuje zelenina.
Především pak brambory, které se tady jedí téměř každý den – vařené, pečené, šťouchané i smažené, nebo na sladký způsob. Hlavní vývozní artikl ostrova pak představují humři. Když je dobré počasí, vyráží muži na moře rybařit.
Ráno nastupují ve dvojicích do rybářských člunů naložených pastmi na humry. Ženy pak úlovek zpracují v továrně vedle přístavu – některé si nechají, zbytek přichystají k exportu.
