„Muže i dcery mi vzala nemoc,“ naříká zoufale žena poté, co se Čechami zase jednou přehnala morová rána. V 17. století nejde o výjimečnou událost, a to přesto, že se hygienické podmínky už začínají lepšit.
Někteří lidé si dokonce začnou klást otázku, jestli se šíření zákeřné choroby nedá nějak předvídat a předcházet mu. Nemá na něj snad vliv počasí?
Podobná otázka zřejmě napadne Šimona Schüllera (1613–1677), představeného pražské jezuitské koleje u sv. Klimenta, který si v letech 1649–1650 zaznamenává zápisy o počasí do kolejního diáře.
„Impulsem pro vedení záznamů o počasí se stal výskyt morové epidemie. Zápisy měly přispět k objasnění vlivu počasí na úmrtnost,“ uvádí současný český meteorolog Karel Krška.
Než se ovšem podobná pozorování stanou pravidlem, přehoupne se ještě celé jedno století.
Prognózy jako vedlejšák
V Evropě tehdy rostou hvězdárny jako houby po dešti. Mají různé úkoly, například vojenské mapování nebo zlepšení navigace podle hvězd. Souběžně se zkoumáním hvězd se ale na nich provádějí i meteorologická měření. Výjimkou není ani Praha.
V Klementinu je v polovině 18. století ředitelem zdejší hvězdárny německý jezuita Josef Stepling (1716–1778). Postará se o to, aby se Praha jako jedno z prvních míst ve střední Evropě stala centrem měření počasí.
Už v roce 1752 nechává ve zdejší meteorologické budce sledovat tlak a teplotu vzduchu a množství srážek.
Souvislá řada pozorování
Astronom Antonín Strnad (1746 – 1799) převezme po svém učiteli štafetu pozorování. Jako ředitel hvězdárny nastupuje do funkce v roce 1781. Už o šest let dříve, od 1. ledna 1775, ovšem dohlíží na pravidelná meteorologická pozorování.
Právě díky němu se dnes pražské Klementinum může pochlubit nejdelší souvislou řadou meteorologických pozorování na světě.
Měří se třikrát denně
Strnad se postará o to, aby se observatoř v Praze stala součástí celosvětové meteorologické sítě, která vzniká v německém Mannheimu (dnes spolková země Bádensko-Württembersko). Zakládá se na jednotném způsobu měření. Používají se stejné přístroje.
Od 1. ledna 1784 se tu provádějí dokonce tři měření denně, a to v 7, 14 a 21 hodin.
