Vrch Velký Blaník, ležící u středočeského městysu Louňovice pod Blaníkem, je 638 metrů vysoký kopec, ke kterému se vážou legendy o blanických rytířích. Bojovníci mají z hory vystoupit tehdy, až bude českému národu nejhůř.
Kde se pověst vzala? Možná, že její kořeny pocházejí z období, kdy na našem území žili Keltové. V době halštatské během 5. století př. n. l. se tu také nacházelo keltské hradiště kruhovitého tvaru. Chránily ho dvě řady mohutných kamenných valů. Na jejich pozůstatky je možné kolem vrcholu narazit dodnes.
Oblíbená legenda
U Keltů se pověsti o statečných bojovnících, spících v nitru hory, těšily velké oblibě. Poutě na blanickou horu začaly už v 15. století.
Šíření legendy tehdy zřejmě podpořilo vyprávění kazatele Mikuláše z Vlásenice u Pelhřimova (†1495), který mluvil o vojsku dřímajícím v hoře.
Zřejmě se inspiroval událostí, kdy mělo být právě v 15. století na jihovýchodním úpatí hory poraženo vojsko způsobem, který tehdejší lidé považovali za zázračný.
Největší bitva
Jedna z nejstarších verzí proroctví podle archeologa Pavla Radoměřského (1926–2008) tvrdí, že „má dojít k největší bitvě u vesnice Bejkovic (nyní Býkovice) na louce pod Blaníkem, krveprolití bude trvat mnoho dní a bude tak hrozné, že býkovický rybník (leží na úpatí hory Malý Blaník) bude naplněn prolitou krví“.
Radoměřský v roce 1961 na lesnatém svahu nad Býkovicemi odkryl zbytky středověkého hrádku, který roku 1420 dobyli husité.
