„Svatba v máji, za rok máry,“ říká přísloví. Veselka v květnu se skutečně nedoporučuje. Právě tehdy se už ve starém Římě slaví svátek zemřelých, podobný našim dušičkám.

Navíc je tento jarní měsíc vyhrazen mimomanželské lásce a s tím si nikdo ze snoubenců nechce zahrávat…

Vdávat se jako panna je v pohanských dobách něco nepřípustného. Ještě v 10. století může slovanský ženich svoji nevěstu dokonce zapudit, potvrdí-li se její neposkvrněnost.

„Slavnosti nakonec vrcholily hromadným volným sexem,“ popisuje bujaré oslavy slovanské svatby současná česká etnografka Eva Jančíková.

Na našem území je tehdy běžné, že muž má více žen a žena více mužů. Svatby jsou svátkem plodnosti, probíhají o letním slunovratu a nechybí při nich zpěv, hudba, masky a sexuální akty posilující plodnost země. Všechno změní teprve rozvoj křesťanství, kdy naopak nevěsta pannou být musí.

Řekové: Svobodní platí vysoké daně 

„Už se konečně ožeň,“ nabádá aténská žena svého syna, který už dávno překročil třicítku. Jenže Midas si raději jenom užívá. Ví ale, že jednou bude muset.

Každému, kdo ve starém Řecku odmítá sňatek, hrozí totiž trest v podobě odvádění vysokých daní nebo minimálně opovržení ostatních. Pro manželství přitom není důležitá láska, ale nutnost zplodit legitimního potomka. Větší věkové rozdíly mezi manžely jsou běžné.

Dívce se strojí veselka už na konci puberty, zatímco jejímu nastávajícímu bývá kolem třiceti let. Samotný rituál má tři části. Začíná přípravou nevěsty v domě jejího otce, pak se dívka v noci přesune do manželova domu a nakonec se odevzdávají dary.

Římané: Rok soužití místo obřadu

Pronuba, oddávající žena, představí snoubence. Dívka Livia skrývá svoji tvář a vlasy pod flammeem, růžovooranžovým závojem, do kterého se zahalila už dnes brzy ráno. Rozpačitě se dívá na Lucia, svého budoucího manžela.

Znají se přece tak málo… Livia přesto poslechne pronubiny výzvy a vloží svoji drobnou pravou ruku do velké ruky ženichovy. Sňatek je tím uzavřený. Liviiným poznávacím znamením se od této chvíle stává hladký železný kroužek, který má na ruce ode dne zásnub.

Její takzvaný přísný sňatek upravují ve starém Římě zákony. Pár podle nich musí buď podstoupit obřad, nebo sňatek stvrdí roční soužití. Nevěsta se po svatbě dostává z péče otce do péče manžela.

Volný sňatek ale ženě umožní, že zůstane v otcově péči, což jí přináší mnohem více práv.

Afričané: Dívka stojí 13 krav 

Žena z afrického kmene Wolofů obrací s v rukou ořech kola. Znamená pro ni jasnou zprávu, že se její sestřenice bude vdávat a zve ji na svatbu. Oženit se je u afrických kmenů hodně nákladnou záležitostí.

Ženich musí rodině nevěsty darovat spoustu ořechů kola, které poslouží jako pozvánky, a navíc za dívku zaplatit. Vyvolená ho stojí až 13 kusů dobytka. Když k tomu připočte ještě cenu za svatební hodování, může si veselku dovolit většinou až po svém 25. roce. Tehdy už je dost bohatý, aby zaplatil hostinu pro celou vesnici.